Películas para no dormir: Cuento de navidad

Škoda pomalejšího rozjezdu, jinak by to bylo za plnej počet, protože závěr byl strhující. * * * Můj žebříček Películasů: 1. Para entrar a vivir, 2. Cuento de navidad, 3. La culpa, 4. La habitación del niño, 5. Adivina quién soy, 6. Regreso a Moira (04.12.2008)

Až by člověk začal věřit na osud, že dva poslední díly této velmi příjemné a potěšující španělské horrorové série, které jsem po delší pauze dojížděl, operují s dětskou tématikou a dětským vnímáním horrorového žánru. Naštěstí každý po svém a tento mnohem lépe než Adivina quién soy. Ony tyhle retro náhledy do horrorového dětství osmdesátých let docela fungují a potěší, i když notně pošilhávají po Kingovi a pomrkávají po jeho TO. Tohle je hrozně mile dětské, hrozně mě potěšilo, že ne však dětsky roztomilé, ony ty děti tady jsou docela parchantíci. Kromě toho, další milé setkání se zde hrozně roztomilou Ivanou Baquero, z té holky (doufám) jednou něco bude a ještě o ní určitě uslyšíme. problém trošku je, že tou retro atmosférou to hodně ztrácí na horroru, je to spíše úsměvné a místy komické (karate kid kop), i když se to film v závěru snaží napravit. Ale příjemné pokoukání. (07.11.2014)

Komediální potenciál zůstal v tomto případě nevyužit a dokud se zombice povalovala v díře, šlo o příšernou nudu. Děti se mohly snažit jak chtěly, ale s tímhle scénářem a režií by si neproadili ani zkušení herci. Jak došlo na honičku, tak šla úroveň o něco nahoru, ale pořád si myslím, že tu byl velký prostor pro krkolomnější kousky, než kterých jsem byl svědkem. Nejlepší ze všeho byl tudíž samotný závěr a nebylo to jen díky tomu, že film končil. Čekal jsem víc. 35% (28.05.2014)

Značne schizofrenické. Na jednu stranu je tu zranená žena v jame, v obleku Santa Clausa. Scény s ňou sú naturalistické a celkom slušne zahrané. Na stranu druhú sú tu deti. A až na Ivanu Baquero (ako som čakal) a toho jej frajera, ale tie deti vôbec nevedia hrať, a nie je mi jasné, jak spolurežisér Recu mohol niečo také absolútne ignorovať. Ich gestikulácia je veľmi veľmi prehnaná a človek si to proste všimne. Časť s deťmi je nerealistická, nezábavná a hlavne zle zahraná. Ja viem, že som to už hovoril, ale ak sa aj dokážete prekusnúť cez nudnú detskú časť (väčšina stopáže), tie zlé výkony sú natoľko doočíbijúce, že vám to výsledný dojem aj tak pokazí. To je prvých 45 minút filmu; striedanie záberov do jamy a na deti, ktoré sú príbehovo aj kvalitatívne dosť vzdialené. Potom ale žena z jamy vyleze a celé sa to spojí dohromady v nejakú hodne trápnu španielsku variáciu na Sám doma. A tie svetlé momenty, ktoré sa v prvých dvoch tretinách objavovali aspoň sporadicky, vymiznú úplne a výsledný dojem nielen, že je slabý, ale záverečným karatekid výkopom mení film na to, čo sa dalo celý čas čakať. Paródiu. Vlastne jediné, čo tu naozaj stojí za zmienku, je jedna super scéna (paradoxne skoro v závere), za ktorú by sa nehanbili ani Pegg s Frostom, alebo iní osvedčení zombiekilleri. A za ňu som aj pridal tú jednu hviezdičku inak dosť podpriemernému filmu. “Yes sir, I can boogie, boogie woogie..." (09.08.2012)

Spíše dětské dobrodružství, než regulérní horor. Partička vychcaných spratků, co holdují filmovým krvákům, vydírají v lesích chycenou zlodějku v kostýmu Santy Clause. Netřeba snad dodávat, že to bude mít pro obě strany nedozírné následky. Plaza svůj kousek z televizního projektu Películas para no dormir pojal lehce a s humorem, takže oproti třeba Balaguerovi působí nečekaně krotce. A bohužel postrádá tu správnou vánoční náladu, jelikož bez sněhu a stromečku to snad ani nejde. Ale je to natočené pěkně, s přesně trefeným obsazením, a i té krve se dočkáme. Prostě neškodná zábava. (30.07.2011)