Sedm životů

[imdb: 7.6/10] | me: Ufff, Ufff,.... Ťažký film na obyčajný podvečer. Dômyselne ale v rámci (nešpecifikovaných) medzí tlačí sústavne na city diváka a hoci téma všadeprítomnej bolesti a smrti nie je (ako vraví Dara Rollins) môj šialok kávy, film dostal vďaka výbornému herectvu Willa Smitha úplne iný rozmer. Veľmi kvalitne stvárnená rola utrápeného muža plného smútku a bolesti bojujúceho o vykúpenie z vlastnej agónie je to, čo tento film posúva o priečku vyššie. Je to ale smutne smutný film po ktorom som sa necítil o nič lepšie :), čo vnímam po filmárskej stránke ako pozitívnu vec. (10.03.2011)

Výběrčí daní Ben Thomas (ve skutečnosti se tak nejmenuje a za úředníka se pouze vydává) způsobil před časem strašlivou automobilovou nehodu, tak strašlivou, až při ní přišlo o život sedm lidí. Od té doby se kaje a stává se strůjcem štěstí sedmi vybraných cizích lidí, kterým osud nepřál. K tomu, aby pomohl změnit jejich pohnutý osud, mu stačí maličkost - musí mít absolutní jistotu, že se jedná o hodné a slušné lidi. Režisér Gabriele Muccino podnikl velký (vyděračský) útok na divákovy city a smysly, podstatně méně řešil kvocient pravděpodobnosti příběhu. Byl naprosto spokojený, když Will Smith svůj part zahrál jako Denzel Washington, i když byl u toho mírně nesympatický. Neřešilo se, jaký byl Ben v minulosti, jestli to byl takový dobráček, nebo to byl egoistický zmrd, který chce jen ulevit svému svědomí. Nehoda je prezentována z flashbacků, je technicky vyšperkovaná. Za technická kritéria filmu se film dostal vysoko. Relativně vysoko hodnotím i příběh, jež má dávku neotřelosti, když chce, má diváka tam, kde potřebuje mít, podmanivá kamera, hudební podklad, to celé dokreslují. Když je to tak pěkně a působivě natočeno, dají se odpustit i občasně zdlouhavé pasáže, které se s klidem daly vypustit, aby film taky nabral nějaké tempo. Takových dvacet minut nadbytečných kokotin dolů a nebylo co řešit. Muccino je rozhodně zajímavým typem režiséra, co v dramatech umí náležitě plavat, i když příště by mohl plavat k břehům o půl hodiny rychleji. Ve filmu svůj důležitý part hraje také jedovatá medúza, kterou hlavní postava chová v akváriu a která může být i netrpělivá, když na to přijde. Ještě než se Will Smith odporoučel z první herecké ligy, zanechal po sobě tenhle (za)jímavý film, který si nepouštějte, není-li vám dobře na duši. Já jdu vypracovat seznam věcí, které potřebuji, aby mně Ben Thomas zařídil. Doufám, že neprokoukne, že nejsem hodný. Jsem nevděčný parchant. 80% (03.12.2015)

"Dneska si chci zabrečet", říkala jsem si při výbírání filmu, na jaký se dnes podívám. Seven Pounds byla v tomhle ohledu rozhodně správná volba. Je to doják jak se patří, zpočátku zahalený tajemstvím, které nám děj postupně odkrývá až je úplně jasné, kam to vše směřuje.. Myslím, že dobrý člověk (takový, jakého by vybral Tim(:) v tom neuvidí "nudný a průhledný útok na divákovy city" a spíše bude mít po zhlédnutí chuť také lidem nějak pomáhat (byť jen na sekundu, přičemž ho to hned přejde..). Jen mě mrzí, že nebylo víc prostoru věnováno slepci... Každopádně Smithovi definitivně odpouštím Muže v černém a klaním se jeho hereckému umu. A na tohoto režiséra si odteď budu dávat pozor! (08.01.2013)

Možná měknu, možná mám jen emočně citlivější období, možná zkrátka jen miluju ten pocit, kdy se mi na krátký okamžik zamlží zrak a celým tělem projede silná vlna zamrazení, která se odrazí od vnitřní strany spánku a skončí v zádech; přesně na tom místě, kam dosáhne právě jen tento pocit. Krásný příběh. Chápu, lidi mají dost všeho, co hraje na city. Myslím, že například můj komentář k Austrálii by mnozí zařadili i pod tento snímek. Skutečně, všude kolem nás je citové vyděračství. Já si ale radši z televize odladím Novu než abych přestal sledovat filmy podobné tomuto. Nádherná práce. Počínaje citlivou kamerou, vkusnou hudbou a konče upřímným Williho pohledem. Chtěl bych mít takového anděla. Děkuju za zážitek. (19.05.2009)

Když si u milostné scény povzdechnu: "Kdy už to proboha skončí!" Je nejspíš něco v nepořádku. Čímž netvrdím, že to něco je v nepořádku jenom ve filmu, třeba si zahrávám se zapšklým cynismem uvnitř mě. No jednoduše na mě to bylo moc: předvídatelné, slzopudné, zoufale přeušlechtilé a nudné, nudné... Mimochodem první film s Willem, ve kterém jsem mu zbaštila herectví, což se mi jeví jako jediné snaživé pozitivum dvouhodinové, vizuálně učesané, ubrečené historky. 45% (04.08.2009)