Zvony od svaté Marie

Příjemný a pohodový film, který je bohužel zbytečně dlouhý. Jinak ale asi ani nejde vynachválit herce v hlavních rolích. Bing Crosby se jako otec O' Malley předvedl v Going My Way. Bergmanová ztvárnila sestru Marii Benediktu a byla skutečně kouzelná (její scéna v obchodě se sportovními pomůckami anebo její fandění při rvačce na hřišti jsou nezapomenutelné). (24.12.2011)

Predpokladám, že pre svoju jednoduchosť a "americkú dokonalosť" tento film súčasného diváka neosloví. Aj po vizuálnej stránke je to fakt slabé a zastaralé (primerane dobe, v ktorej vznikol), ale pre mňa to bola jedinečná lahôdka - tak isto ako jeho predchodca, Farár u svätého Dominika. Nielen preto, že občas rada relaxujem pri starých amerických filmoch, ale hlavne pre obsah samotného príbehu. Film má myšlienku, je výrečný, pravdivý, vtipný, milý a ...... jednoduchý. Američania urobili úžasnú vec, že to natočili počas vojny. V tých ťažkých časoch museli byť práve takéto filmy balzamom na dušu. A konečne som pochopila, prečo vtedajšia generácia tak milovala Ingrid Bergman. Je očarujúca! (11.12.2009)

Hlavním trumfem je Ingrid Bergman. Ta je ve filmu naprosto neuvěřitelná a pro jednou vážně nepřeháním. Její sestra Mary Benedicta je na první pohled striktní jeptiškou, se kterou byste na kafe rozhodně nešli. Na pohled druhý je to však správná holka do nepohody, která řeší šikanu svého žáka privátními lekcemi boxu. Právě vztah O´Malleyho a Benedicty je pak katalyzátorem, který (alespoň pro mě) posouvá tuhle černobílou dramedii mezi to nejlepší, co se v Hollywoodu před 70 lety urodilo. Pokud vás konec nerozbrečí, tak nemáte srdce. (25.02.2024)

U tohoto filmu jsem musel mnoho přemýšlet. Nenese totiž jedno poselství, ale film se skládá z několika na sobě moc nezávislých nití. A každá má jiný charakter a je jinak zpracovaná. Takže prozatím to shrnu asi tak. Evidentně hlavní větev - Patricie - toho moc nenese a je dost diletantsky zpracovaná. Vedlejší, kde se sestry modlí aby jim snob daroval novou luxusní budovu, má poselství hluboké dost (o víře, jenž hory přenáší) - dokud se do toho nezačal míchat kněz. Takže ano - kdo má chuť shlédnout příjemný film, ať se klidně podívá. Ale protože tam je toho namixováno až moc, nemohu ho doporučit s čistým svědomím oficiálně. Ještě budu nějaký čas nad úpravou hodnocení přemýšlet... (23.03.2019)

Naivita bola už v jedničke dosť zjavná, no ešte to bolo celkom zvládnuteľné, aj vďaka iným prednostiam, ktoré Going My Way mal - lepší príbeh, vtipné momenty a hlavne Bing v úlohe mladého farára, ktorého metódy neboli úplne podľa predstáv konzervatívne zmýšľajúceho starého kňaza. Tu je tá naivita nielen znásobená, ale minimálne umocnená na tretiu. A celý film prejde bez jediného vzruchu (ak nepočítame kurz boxu sestry Ingrid :-) ako EKG pacienta, ktorý práve zomrel. Márne som čakal na niečo, čo ten film oživí - že niečo vyvedie niektorý zo žiakov, alebo že Ingrid zažije nejaký románik alebo aspoň citové vzplanutie (najlepšie ku Crosbym), ale nič. Všetky postavy sú ako z rozprávky z ríše dobra, dokonca aj spočiatku nevrlý Travers (ale čo čakať od herca, ktorý je ako stvorený pre úlohy milých a dobrých deduškov)... Ani žiadny emocionálne silný záver sa nekoná, aj keď ho zrejme tvorcovia zamýšľali. A toho doktora, čo každému na počkanie vykecá zdravotný stav svojich pacientov by som z fleku vyhodil, či niekedy to bola vec verejná a choroby iných sa bežne preberali, jedine pacient sa o svojom stave nemal nič dozvedieť? Tých nepochopiteľných vecí tam je viacero, ako stratenie Patsynho otca a následné vrátenie akoby nič po 14 rokoch. Ktorá žena by mu aspoň nevykričala, kde celú tú dobu bol, no tu to prešlo len tak, akoby sa vrátil po pár dňoch z pracovnej cesty. Všetci musia byť milí, usmiati, žiadne zvýšenie hlasu, žiadny náznak hnevu, proste dokonalá idylka, ktorá má od reality na míle ďaleko... (11.09.2018)