Obsah
-
Píše se konec 19. století a v New Orleans vyrůstá kluk jménem Jeff Lambert. Jeho otec si potrpí na vážnou hudbu a nechává synovi platit lekce klarinetu, Jeffa to ale od klasiky táhne spíš k černošské Basin Street, kde se po večerech hraje jazz. O několik let později je z Jeffa už dospělý muž, láska k "pokleslé hudbě", jak je tento žánr americkou smetánkou nazýván, ho ale neopustila. Dává dohromady první jazzovou skupinu tvořenou výhradně bělochy a je odhodlán udělat téměř cokoliv, aby Amerika začala tento původně černošský styl respektovat. (StarsFan)
Píše se konec 19. století a v New Orleans vyrůstá kluk jménem Jeff Lambert. Jeho otec si potrpí na vážnou hudbu a nechává synovi platit lekce klarinetu, Jeffa to ale od klasiky táhne spíš k černošské Basin Street, kde se po večerech hraje jazz. O několik let později je z Jeffa už dospělý muž, láska k "pokleslé hudbě", jak je tento žánr americkou smetánkou nazýván, ho ale neopustila. Dává dohromady první jazzovou skupinu tvořenou výhradně bělochy a je odhodlán udělat téměř cokoliv, aby Amerika začala tento původně černošský styl respektovat. Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
Houdini
Oscar 1 nominace: Hudba - M(10.6.2004)
-
StarsFan
♫ Wait till the sun shines Nellie ♫ Film, o kterém by se dalo napsat mnohem více znaků, než dovoluje komentář na ČSFD. Jeden z těch důvodů, proč miluju černobílé filmy a Binga Crosbyho. A také jeden z důvodů, proč stále více propadám dixielandu, na jehož počest s největší pravděpodobností celé Birth of Blues vzniklo. Dokonalá přehlídka chytlavé hudby v příběhu, který balancuje na hraně snad všech žánrů, jaké se jen do snímku o jazzové skupině dají narvat. Romantika, drama, komedie, muzikál, sem tam vykoukne i něco z gangsterky a filmu noir. Úspěch střídá prohru, rozpory rozbíjí přátelství. Scéna na střeše je nazapomenutelná. Ne snad, že by byla zahraná nějak úžasně nebo že by se v ní nacházelo nějaké důležité poselství. Dokonce ani není vymakaná po stránce režisérské. Ale ta pohoda, kdy celá skupina sedí kolem gramofonu a mezi komíny se dohaduje, čí hudební nástroj na desce vyzněl nejlíp, je nesmírně nakažlivá. Takhle se má dělat hudba. Na skupinu, která by píseň "Wait Till The Sun Shines Nellie" podala podobně jako ve filmu Bing s Mary, bych se klidně jela podívat na druhý konec republiky. Birth of the Blues je ta nejlepší pocta jazzu, jakou si umím představit. Pocta Bennymu Goodmanovi, Louisi Armstrongovi, Paulu Whitemanovi a všem těm dalším, jejichž portréty se před závěrečnými titulky objevily. A svým způsobem i Bingu Crosbymu, jehož jméno sice padlo "až" během titulků, ale bez jehož přičinění by se jazz nestal tak rozšířenou záležitostí, aby mu podlehli další (včetně Franka Sinatry).(30.12.2009)
