Dům je černý

Nelynčujte ma, ale takéto dokumentárne podobenstvo, pre mňa osobne nemá miesto v kinematografii. Stále je to skľúčujúcejšie a realistickejšie, ako ktorákoľvek ,,reflexná,, relácia na bohapustých slovenských TV ( hovnostekajúcich ) kanáloch, ale toto je proste nad ľudské sily. Osobne nerád hľadím na cudzí ( fyzický, psychický ) problém, nerád ho riešim ( už len z dôvodu, že človek má svojich vlastných problémov habadej ) a ešte viac nerád vidím, ako je ním ( naozaj zbytočne ) plýtvaný drahý celuloid ( digitál ). Nie do kín, nie do TV, ale rovno do pažerákov arogantných, prehnitých a pokryteckých indivíduí ( spolkov ), ktorí jediní to dokážu zastaviť. Ale, to zrejme skôr príde Armageddon. (16.10.2017)

[3,5*]     Veľmi neobvyklé dielo, v ktorom je jedinečným spôsobom prepojený dokumentárny pohľad na každodenný život v kolónii malomocných s veršami slávnej iránskej poetky Forugh Farrokhzad. Ja síce na poéziu veľmi nie som, ale tie kruté obrazy, ktoré dokážu silne emočne zasiahnuť, výborne s tými veršami ladia a aj tá perzština (fársí) dobre znie. Je to dielo poetické, humanistické a silne duchovné (tá prehnaná náboženská stránka je asi jediná, ktorá mi až tak veľmi nesedela). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (01.08.2022)

Rozhodně je to zajímavé v tom, co vlastně film zobrazuje, tedy kromě toho, že je to snímek íránský. Je to kruté, je to hnusné, ale přitom je to jen zachycení toho, co skutečně existuje, nebo alespoň existovalo. V tomhle směru je to dobré, stejně jako v tom, jak se to dokázalo spojit s voiceovery, ale i tak je to film, který nebudu toužit vidět dvakrát. (05.05.2015)

Šest hvězdiček. Íránská básnířka Forúgh Farrokhazadová se v tomto dokumentu vypravila do leprácké kolonie, kde sleduje život jejích obyvatel. Záběry z jejich života jsou neskutečně silné, děsivé, některé scény mě budou strašit snad až do smrti (leprácká svatba, malomocné děti hrají fotbal, škola...) Spolu s Las Hurdes Luise Buňuela je to snad nejpůsobivější dokumentární film o lidském neštěstí vůbec. Že autorkou filmu je básnířka, je poznat téměř z každého záběru, film je plný zvláštní poezie, některé scény jsou doprovázené jejími verši... Myslím, že vrcholem celého filmu je scéna ve škole - Učitel: "Co to znamená odporný? Řekněte alespoň 2 odporné věci, které znáte." A děti odpovídají : "Ruce, nohy..." Stálý zdroj mých nočních můr a jeden z nejlepších filmů na světě... (24.05.2009)

Film doporučujem všetkým rozmaznaným slovákom, ktorí neustále plačú nad svojou existenciou. Postavy z House is black prijímajú svoj krutý osud a sú schopní v svojich životoch pokračovať v prostredí, v ktorom by sme neprežili ani deň a s handicapom, vďaka ktorému by sme radšej zvolili dobrovoľný odchod zo sveta. Pre dokumentárnych fanatikov jeden z najdôležitejších filmov. Pre umravčaných stredoeurópanov tiež. (05.06.2012)