Jeden z těch filmů, který donutí člověka zamyslet se nad svou vlastní existencí a mě, zarytého ateistu, přesvědčující, že to náboženství v určitém slova smyslu nebude zas tak marné - pro ty, kteří krom víry v Boha už nic jiného nemají...
Syrový a svým způsobem zajímavý pohled na život v kolonii nemocných leprou. Slabším povahám opravdu nelze doporučit bez připraveného sáčku nebo kyblíku. 60%
Šest hvězdiček. Íránská básnířka Forúgh Farrokhazadová se v tomto dokumentu vypravila do leprácké kolonie, kde sleduje život jejích obyvatel. Záběry z jejich života jsou neskutečně silné, děsivé, některé scény mě budou strašit snad až do smrti (leprácká svatba, malomocné děti hrají fotbal, škola...) Spolu s Las Hurdes Luise Buňuela je to snad nejpůsobivější dokumentární film o lidském neštěstí vůbec. Že autorkou filmu je básnířka, je poznat téměř z každého záběru, film je plný zvláštní poezie, některé scény jsou doprovázené jejími verši... Myslím, že vrcholem celého filmu je scéna ve škole - Učitel: "Co to znamená odporný? Řekněte alespoň 2 odporné věci, které znáte." A děti odpovídají : "Ruce, nohy..." Stálý zdroj mých nočních můr a jeden z nejlepších filmů na světě...
