Mladí srdcem

Kočírovat tento sbor s věkovým průměrem okolo číslovky osmdesát si zaslouží obdiv a stojí jistě usilí jako hlídat celé The Rolling Stones na turné. Je neskutečné jak dokáže dokument oscilovat mezi absolutním nadšením ze života a naprostou lítostí nad nepřízní osudu a života. Posluchačské publikum je navíc ochuzeno o dojemný příběh zrození show. Kvůli němu musí při konečné pódiové verzi jednotlivých písní v závěru (Fix You od Colplay, I Feel Good od Jamese Browna a další) vyhrknout slzy snad každému. 80 % (01.06.2009)

Tak vážení a milí, už dlouho jsem neviděl dokument, který by se mnou zahýbal tak, jako třeba některé hořkosladké filmy Woodyho Allena. Málokterý mistr dokáže to, že se v jednu chvíli popadáte za břicho a brečíte smíchy a v zápětí si utíráte slzy kapesníkem a je vám úzko. Woody to dokázal na poli celovečerních filmů. Ale zprostředkovat mi tak širokou škálu pocitů i na ploše jednoho dokumentu o osmdesátiletých důchocích, kteří se baví tím, že zpívají punkové, funkové a rockové písně, je pro mě nečekané, maximálně překvapivé a téměř dechberoucí. Od úvodního výkřiku z Should I stay or should I go od the Clash až po nefalšovanou radost ze života při podání I feel good od Jamese Browna jsem seděl přikovaný v křesle a střídavě se nechával naplňovat všemožnými emocemi, které ve mně zanechali katarzní pocit oslavy života a stáří jako takového. Hlavní je neztrácet naději... a to prosím v kterémkoliv věku. (21.05.2010)

Původně jsem si myslela, že se bude jednat o dokument o nějakých šedesátiletých smažkách, kterým se nechce ze scény, ale když na začátku „naběhla“ ta bábina a začala zpívat Should I Stay or Should I Go, zůstala jsem zírat a věděla, že tohle bude nářez. A byl. Oni sice většinou milujou klasiku, ale to by byla celkem nuda zpívat. Nešlo tu jen o hudbu, ale i o emoce a smutek a o to, že i důchodci umí být správně prdlí. Nejvíc mi imponovala paní, která v 70 začala dělat striptýz a slavila s tím úspěch dalších dvacet let! Tak to je úlet. Navíc byla podobně chlípná, jak já (někdo by mohl vyprávět ;-)). Doufám, že mi to taky vydrží až do důchodu! A nezpívají si jen pro sebe, ale cestují i za moře. „Jezdili jsme z kontinentu na kontinent, až jsem z toho inkontinentní.“ A ten 80-ti letej stařík je taky pěknej kanec. Prej je sex po sedmdesátce delší a užijete si víc legrace. Tak to asi nezjistím, protože takovýho věku se se svým nezřízeným životem nedožiju. :-) Taky jsem se dozvěděla recept na dlouhé manželství – je založeno na lásce a důvěře. „Já ji nemiloval a ona mi nevěřila.“ No, a když tato banda začala zpívat, měli i drsňáci z kriminálu co dělat, aby jim nevyhrkly slzy. Tito staříci mají můj neskutečný obdiv. „Dáš si trochu šnapsu, zlato?“ (16.05.2010)

Pět hvězdiček ani ne snad tak pro film, jako spíš pro sbormistra- je to úžasné, jakou hodnotu dokáže dát lidským životům na jejich nejzazším sklonku. Mám chuť naplňovat smyslem životy mých rodičů a jednou, za pár let, i ten svůj, úžasně mě to v tomto směru nabilo. Škoda, že si to za chvíli nebudu pamatovat, že jsem někdy něco takového viděl. Nejraději bych si to vytetoval na čelo. Tohle byl podzim života podle mého gusta- v rytmu Sonic Youth. (20.07.2018)

*KÝM SI PO NÁS PRÍDE* Milý a netradičný dokument, ktorý však v prvej polovici značne nudí (neustály nácvik nových piesní nemá príliš čím zaujať) - pokrivkáva tu a akoby sa opieral o pomyselnú barličku. Postupne sa však charakter dokumentu mení - vo viacerých profiloch sa zoznamujeme s niekoľkými členmi zboru, prežívame spolu s nimi ich fyzické obmedzenia, choroby, úspechy a zlyhania. Mnohé pasáže sú úsmevné, mnohé dojímavé; je to taký úsmev cez slzy, pretože tu blízkosť definitívneho konca vidieť v každom jednom zábere. Verdikt v 1 vete: Keď dôchodcovia nesedia meravo za oknom svojej izby. 13.08.13 Oficiálna YouTube stránka tu. (13.08.2013)