Podivuhodné prázdniny rodiny Smolíkovy

Pamatujete si na nezapomenutelnou hlášku velké mamky Gábi: Proč já si nevzala Pištu Hufnágla? Přišel dopis, tak jedou, resp. letí prvně do Austrálie, ale ještě před tím prodají veškerý nábytek, aby měli na útratu. Pak se honí za iluzí Pišty Hufnágla, který se naopak nastěhuje k nim do bytu. A když se vrátí domů do prázdného bytu, v kapse ani floka, tak aby spali na zemi :-) (11.10.2014)

Z odstupem doby a s přívalem konkurence moderních animovaných seriálů, jako jsou Simpsonovi, na kterých se vyřádili celé pluky scénáristů, už pochopitelně někdejší kultovní obraz rodiny Smolíkových poněkud vybledl. Tempo je z dnešního pohledu příliš pomalé, chybí vychytávky typu měnících se úvodních "titulkových" vtípků atd. Je ale nutné si uvědomit, že v době vzniku šlo na našich obrazovkách o bombu, o průnik kresleného animovaného dílka z dětského světa do sféry nejširší rodinné zábavy uváděné v zajímavých vysílacích časech. Postupně se objevily 3 série, z nichž Prázdniny jsou nejzralejší a s přesahem pro dospělého diváka. Vůbec není náhodou, že první dvě série, víc dětské, mají i vyšší hodnocení, holt nostalgie tady hraje podstanou roli. Smolíkovi si vlastně zopakovali podobnou cestu, jakou podnikl o nějakou tu generaci dříve hrdina románu Julese Verna. Jen ty problémy jsou současnější, takže mj. si rodinka maďarských popletů odsloužila tvrdý žoldnéřský výcvik v tropické Africe nebo střetnutí s jihoamerickou mafií. Byl to jediný maďarský seriál, který se zapsal do vzpomínek diváků tehdejší doby a který se dnes dá bez problémů reprízovat. Soused Halíř je životním ztělesněním skepse a představuje nový level zapšklosti. Celkový dojem: 90 %. (05.03.2013)

Což naplat, vesmírná dobrodružství se mi kdysi zaryla pod kůži a tak si nemohu nechat ujít ani dobrodružnou cestu kolem světa. Sice mi tu hrozně chyběl Ládínkův mluvící pes Zorro, ale i přes to se vždy a stále znovu výborně bavím. Tohle je prosě nesmrtelná klasika. 80 % (19.04.2010)

Smolíkovi patří k mému dětství stejně tak jako panenky nebo klepač, na kterém jsme každý den viseli ;-) Úžasná dobrodružství, které jsme jako děti prožívali u obrazovek a do dnešní doby se mi vryla věta z tohoto seriálu, kterou s oblibou občas zopakuji "proč já husa si raději nevzala Pištu Hufnágla" ;-)) (04.10.2011)

Ze tří sérií o rodině Smolíkových je to ta nejslabší. Možná proto, že na rozdíl, od dvou předešlých postrádá sci-fi zápletku, možná proto, že jednotlivé díly na sebe navazují a sice nás protáhnou celým světem, přesto to postrádá ten klasickej humor a místy je to fakt dost znouzectnost, místy dost přehnaný a jakoby narychlo slepované dohromady. Ládínek je tu dost upozaděn, naopak, spoustu prostoru dostali rodiče, Pepa je ještě místy komický, ale Gábi se svým stylem "přání otcem myšlenky" mě doslova srala. Halíř jakž takž ujde, ale překvapivě mě nejvíce z celé rodinky bavila hláškující Tina. Na Ládínkovy výlety do vesmíru to rozhodně nemá. Druhá věc, co mě při sledování dost vytáčela, byla ta, že má verze, co mám doma, v dabingu Smolíkovy označuje za Čechy, a tak se tu v souvislosti s tím, co se odehrává v ději a se všeobecným povědomím o rodině Smolíkovců zcela nelogicky hovoří o Praze, Ruzyni, češtině a to je dost tragické. (04.09.2009)