Big Man Japan

Člověk se hned cítí v ulicích Tokia bezpečněji, když ho před všemožně odpudivými monstry chrání superhrdina ve fialových slipech. Leckdy sice vezme do zaječích, za ty nuzné prachy od sponzorů, které vystačí sotva na nájem, se mu člověk nemůže ani divit, ale občas má svůj den, takže soupeře odkáže do patřičných míst, kde mu bude lépe. Dai-Nopponjin je typickou japonskou šíleností, u které nemáte zdání, co bizarního se stane o pár minut později. Ztřeštěné, skoro až arogantní finále, které všechen předchozí děj totálně položí na lopatky, nám dává najevo, že televizní sledovanost, o kterou v tomhle moderním monster byznysu jde, je vždycky až na prvním místě .. (23.09.2014)

V podstatě na první pohled docela nudný film-dokument, ale když si představíme 大日本人 bez 人, tak z toho máme příběh o Velkém Japonsku a hned to dostane nový rozměr. I tak věřím, že je to poměrně těžce stravitelný film. Navíc české titulky jsou v podstatě lživý materiál, který z toho dělá ještě úplně jiný film. (11.10.2014)

Big Man Japan je vše, jen ne tradiční kaiju eiga nebo banální komedie. Spíše jde o sebeuvědomělou demytizaci hrdinství v žánru monster filmů. Jeho depresivní rozklad, nostalgický i skeptický. Důkladněji zde. (19.07.2017)

Snímek „Dai-Nihonjin“ je originálně neoriginální, ale právě v tom je jeho kouzlo. Je to klasický kaiju film, kde bojové scény jsou vlastně arénou. Je to ale zároveň osobní drama, které je natáčeno na kameru jako reality show o jednom člověku, který je velmi neobyčejný. Tohle je tak krásně ujetý film, že já prostě nemohu jinak, než se na něj dívat se zalíbením a hodnotit ho hodně vysoko. Na tohle ale musíte mít náturu. (08.11.2015)

Musím přiznat, že tohle jsem ani já něják nepobral-a to jsem zvyklý na větší japkoúlety. Mám pocit, že tím chtěl básník říct možná něco hlubšího, ale nevím jestl se nějáké důležitosti ztratily či zauzlovaly v překladu, nebo prostě jen nejsem japonec abych to rozšifroval-každopádně jsem tu případnou metaforu nerozluštil...škoda (29.12.2013)