Big Man Japan

Bože, co ti japonští "šílenci" všechno nevymyslí... :) Místy možná zdlouhavé, ale to jsou jen chvíle před bouří, kdy na bránici zaútočí nějaká absurdní situace, třeba v podobě souboje povedených renderovaných monster, jejichž interakce se světem kolem (převážně s městskou výstavbou) nemá v rámci zvoleného stylu téhle skopičiny chybu. Poslední minuty jsou dohnány ad absurdum a nějaké to symbolické varování před smrtí smíchy by bylo vážně na místě. Já se při tom řehtal jako blázen. :) Doufám, že se tohoto originálního kousku dočkáme na nějakém našem festivalu... (22.04.2008)

Jestli je na tomhle filmu něco geniálního, tak je to právě závěr. Ten jediný se mi na tom skutečně líbil, protože naprosto trefně ukazuje, jak jedna nedílná originální část japonské kultury zaniká pod vlivem amerikanizmu a díky němu mutuje do podivné podoby, která "kouzlo" toho původního hodně ničí svými zcizujícími prvky. Popravdě mi dost zachránil dojmy, protože jinak je ten film strašná nuda. Macumoto tu je (na rozdíl od Shinboru) naprosto bez charismatu, ten pseudo-dokumentární styl tomu moc nefunguje, atmosféru to zrovna nemá, příběh vlastně taky moc ne a když už konečně přišla nějaká šílená scéna, bylo to většinou spíš trapné než vtipné, i když ty přerostlé příšery tu jsou zajímavé snad vždycky. A ani ty snahy o pár hlubších vět moc nefungují, jelikož vždycky přijdou úplně zničehonic a do celkového kontextu nezapadnou. Asi jsem přeci jen čekal něco víc, protože Shinboru se mi celkem líbilo, jenže Big Man Japan toho moc nepředvede a kvůli tomu mě zklamal. 2* (04.06.2022)

V podstatě na první pohled docela nudný film-dokument, ale když si představíme 大日本人 bez 人, tak z toho máme příběh o Velkém Japonsku a hned to dostane nový rozměr. I tak věřím, že je to poměrně těžce stravitelný film. Navíc české titulky jsou v podstatě lživý materiál, který z toho dělá ještě úplně jiný film. (11.10.2014)

Musím přiznat, že tohle jsem ani já něják nepobral-a to jsem zvyklý na větší japkoúlety. Mám pocit, že tím chtěl básník říct možná něco hlubšího, ale nevím jestl se nějáké důležitosti ztratily či zauzlovaly v překladu, nebo prostě jen nejsem japonec abych to rozšifroval-každopádně jsem tu případnou metaforu nerozluštil...škoda (29.12.2013)

Člověk se hned cítí v ulicích Tokia bezpečněji, když ho před všemožně odpudivými monstry chrání superhrdina ve fialových slipech. Leckdy sice vezme do zaječích, za ty nuzné prachy od sponzorů, které vystačí sotva na nájem, se mu člověk nemůže ani divit, ale občas má svůj den, takže soupeře odkáže do patřičných míst, kde mu bude lépe. Dai-Nopponjin je typickou japonskou šíleností, u které nemáte zdání, co bizarního se stane o pár minut později. Ztřeštěné, skoro až arogantní finále, které všechen předchozí děj totálně položí na lopatky, nám dává najevo, že televizní sledovanost, o kterou v tomhle moderním monster byznysu jde, je vždycky až na prvním místě .. (23.09.2014)