Národní reprezentace

Filmy ze sportovního prostředí sice nejsou moje kafe, ale Korejci mě dokážou vtáhnout do děje tak, že se ze mě rázem stává sportovní fanynka číslo jedna. Take off se nejdřív tváří jen jako milá komedie, ale postupem času se dostává do hloubky rodinných problémů všech hrdinů. Takže kromě toho, že jsem se řehtala, jsem byla občas i lehce dojatá. Jak už jsem naznačila, nebylo vůbec těžké zažrat se do děje a začít klukům fandit. Hlavně ke konci to bylo dost napínavý. Hezký film, 4* (01.09.2014)

Korejci tímto filmem oslavili desáté výročí nečekaného úspěšného výsledku v týmových skocích na lyžích na OH v Naganu 1998, takže Take Off nepřekvapivě obsahuje většinu sportovních klišé, neodmyslitelné komediální vsuvky, soupeření s Američany (i když jejich skokani na lyžích v reálu nestáli za moc) a ve finále koňskou dávku patosu a tlaku na národní cítění. A přestože situace ve druhém kole naganského turnaje patří spíše do kategorie sci-fi a scénáristi by za ni zasloužili pár korejských facek, olympijské skokanské zápoléní ve filmu vypadá autenticky a je vyšperkované nadprůměrným vizuálem a působivou hudbou. Tréninková část trochu trpí humornými scénkami, ale tyje z neobvyklých tréninkových metod neobvyklého sportu v pro něj neobvyklém prostředí. 7-8/10 (02.01.2010)

V první půlce je to díky "asi měl být jakože vtipný" trenérovi místy až nevkusné. V druhé půlce je to zase uslzené a bující patosem jako nic široko daleko. Navíc ten násilně nacpaný rozkol s týmem USA... Škoda takovou trapnost vůbec zmiňovat. Proč tedy ve výsledku tak kladné hodnocení? Inu, mám zásadní slabost pro skoky na lyžích a chtě nechtě musím uznat, že ty tu jsou servírovány natolik lahůdkově a velkolepě, že si o imaxovské plátno říkají více než co jiného. (03.01.2010)

"Sportovec za narodny tim" ako znie doslovny preklad filmu nie je vo vysledku pre mna ani tak zaujimavy tym, ze ide o pribeh "podla skutocnych udalosti" ale tym, ako nim Korejcania doladuju a sperkuju svoje majstrovstvo v natacani "dokonalych" filmov pre svoje vlastne publikum - az to mam chut nazvat "film na zakazku potrieb publika". Dokonca ani Haeundae (spolu prave s Take off dva komercne najuspesnejsie filmy roka 2009 v Korey) tak silno netlacil na pilu narodneho citenia (iste aj vdaka vacsej lokalnosti zvolenej temy pribehu). Sledovat podobne "narodne" filmy je tak hlavne zazitkom ani nie kvoli filmu samotnemu, ako kvoli reakciam domaceho publika. Hromadne slzy dojatia v ociach, spolocne tlieskanie postojacky pri niektorych scenach - vsetko to pre Korejcanov len zvyraznuje synergickost spolocneho sledovania. Korejsky "Cool runnings" obsahuju Hollywoodom rokmi prevarene a odskusane povinne ingrediencie daneho zanru, takze prekvapivych momentov je vo filme minimum. Tie samotne by vsak u korejskeho publika az tak neobstali. Tym magickym dochucovadlom je prave nasrobovanie znamych klise na korejsku mentalitu. A preto tam mame typ humoru, ktory je nam vacsinou minimalne "zvlastny", preto ta emocialna prepjatost, preto tie niektore socialne narazky. To nie je vysmech, ale fakt. Korejske publikum je ako male dieta, ktore sa necha uniest skvelou hrackou. Nevadi ze nie je nova, hlavne ze funguje a da sa s nou dobre zabavit. A ak pri tom hovori po korejsky, o to lepsie. 7/10. (06.01.2010)

Sportovní film o korejském týmu skokanů na lyžích (který nemá dodnes víc, než pět členů). Jen tři hvězdičky, protože mi lezla na nervy občasná hysterie, občasná uřvanost, občasná pasivita a občasné nereálného chování zúčastněných. Škoda. Trochu scénáristicky ubrat by to chtělo. Takové As One se mi líbilo mnohem víc (mělo taky víc z čeho těžit). (25.11.2015)