Písně o lásce

Uvědomujeme si stejně svou lásku k někomu, když s ním jsme a když jej ztratíme? Co nás dostane ze ztráty milované osoby? Čas? Úporná snaha okolí se z toho vypovídat a sdílet zármutek společně? Nebo spíš znovu láska, nečekaná…? Bylo by pošetilé tvrdit, že Les Chansons d´Amour je pouze o tomto, nýbrž ve svých třech dějstvích právě před tyto otázky je postavena hlavní postava, mladý Ismaël. Sympatické je, že přes jistou dávku chmuru působí film příjemně a pozitivně (a hlavně emočně NElacině). Muzikály bytostně nesnáším, tudíž jsem rád, že film nedošel zdaleka naplnění tohoto žánru. Těch pár hudebních čísel mi profičelo hlavou a tak mě napadá, že je šlo úplně vypustit a spíš je použít jako hudební podkres scény. Filmu by to určitě slušelo víc. Louis Garrel a Paris mu sluší nejvíc. 80% (27.02.2011)

Zajímavý film s pěknými písněmi. Celý příběh se odehrával trochu jinak, než jsem očekával, ale to je jen ku prospěchu věci. Film není zrovna obsáhlý, často si vypomáhá písněmi, něco naznačí, jiné neřekne vůbec, ale nejkrásnější na tomhle snímku je, že člověk může postupně objevovat jeho smysl, motivaci počínání hrdinů, vztahy... Rozhodně bych ho neoznačil za prostoduchý muzikál. (10.11.2008)

Tohle jsou audiovizuální orgie, tedy především vizuální, kamera kouzlí. Ale u muzikálu bych asi očekávala poněkud zajímavější hudbu. Ona se místy tváří, že by ráda dosáhla něžnosti a nápaditosti Laie, ale bohužel k tomu má velmi daleko. Příběh samotný je vyprávěn velmi chladně, takže i přes značnou dávku neotřelosti, se stává nezajímavým. Tím nejlepším z celého filmu zůstává skutečně vizuál, jenže i ten by se mohl zúčastnit pouze župní ligy při srovnání s Jeunetem nebo Gondrym. (30.04.2019)

"Les Chansons D'amour" je dalším dílem spadající do kategorie francouzských "light muzikálů". Jednoduché a velmi dobře zapamatovatelné melodie spolu s francouzštinou a stylizací do každodenního života bez velkých choreografických excesů, vytvářejí dobře fungující ozubené soukolí, které fungovalo už v detektivním "8 femmes" Françoise Ozona nebo v letní komedii "Crustacés et Coquillages" Oliviera Ducastela. Příjemné a vizuálně zajímavé (jízda Ludivine Sagnier noční ulicí) dílo s okouzlujícím Luisem Garrelem v hlavní roli. (07.06.2008)

Povedený romantický film s pár lehce muzikálovými výstupy... a snahou dokázat že i velkou bolest lze vyléčit láskou, byť dosti neortodoxní. - což zní uberpateticky, ale ve skutečnosti je to vážně docela přijemný film s fajn písněmi, který sice vyloženě nenadchne, ale ani nenudí. 7/10 (Viděno na Festivalu gay a lesbického filmu 2008) (06.11.2008)