Kábé

Yamada za posledních 10 let snad nedokázal natočit špatný film, nebo i průměrný. Po samurajské trilogii se vrhl opět do historie, tentokráte na začátek 40. let minulého století v Japonsku v období, kdy Japonci v roli agresora si chtěli podmanit Čínu. Yamada velmi dobře vsadil na útrapy jedné rodiny, kdy otec za spisy, které byly proti vládní politice, uvrhnut do vězení a starost o dvě děvčata a celé fungování domácnosti leží jen na matce. Naprosto skvěle se na tento snímek dívalo, Yamada opět odhalil krásné srdce v tomto jeho díle, které má hodně silných scén a jelikož podobnou situací jsem jako dítě musel také projít, to ještě více umocňovalo mé zážitky. Tento film krásně odhaluje, což je krásně znázorněno v závěrečných titulcích, jak neocenitelné matky jsou. Celkově jasných pět. (31.07.2011)

Jeden z nejdojemnějších filmů, jaký jsem v poslední době viděl. Po jeho shlédnutí snad nemůže zůstat jedno oko suché – moje tedy nezůstalo. Děj je prostý. Manžel je za války za své revoluční názory uvězněn a manželka se s neutuchající obětavostí stará o dvě dcery za pomoci přítele a některých příbuzných, kteří jí zrovna kvůli manželovi neopovrhují. Japonská věznice je sice oproti nacistické učiněným hotelem, ovšem shodného výsledku Japonci dosahují podstatným prodloužením pobytu – a tak je z manželky neméně obětavá vdova. Hlavní roli zde hraje láska mezi manželi a mezi dětmi a rodiči. Yamada je pro mě pan režisér přirozeného zákona. – „Už nejsi krásná jako dřív. Zestárla jsi. Ale teď vidím... Když se na tebe znovu podívám. Jak v hloubi duše záříš! To mi dodává sílu... Kráčet dál.“ – Svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki byl do Nebe volající válečný zločin, za který nebyli Američani nikdy lidským soudem potrestáni – ovšem Božímu soudu nikdo neujde. Není bez zajímavosti, že ct. Fulton Sheen odvozoval od svržení bomb na nevinné civilisty současný mravní marasmus. (19.04.2014)

Nádherný filmový příběh jedné rodiny od mého nejoblíbenějšího japonského režiséra /hraných filmů/ ukazuje běžný život režimem a válkou decimovaných občanů ze Země vycházejícího slunce v předválečném a hlavně válečném období .... tohle byli vlastně řadové obětí atomového bombardování Hirošimy a Nagasaki, zde je tato hrůzná událost však jen citlivě, ale možná o to silněji, zmíněna slovně v popisovaném osudu sympatické Hisako. (11.03.2016)

Yoji Yamada ve své klasické poloze, tentokráte z válečného období, z prostředí rodiny žijící bez otce, který je vězněn pro své levicové přesvědčení. Přes smutné vyznění celku se i zde objevuje Yamadův typický humor (který je "laskavý" v pravém slova smyslu, nikoli jako český, který se tak zove, avšak jeho laskavost často spočívá ve zlehčování věcí neomluvitelných). Yamadovo profesionální filmařství a veké srdce poskytují záruku určitého výsledku, který je v tomto případě ozdoben ještě velmi silným, na poměry režiséra jakoby "neusmířeným" koncem, za který je ostatně pátá hvězda. (06.03.2009)

Ťažko môžem hodnotiť menej. Jamada sa vyžíva v nedramatických scénach. Stavia celý príbeh na ohraničenom priestore z ktorého odchádzame len sporadicky. A predostiera životný osud jednej ženy počas obdobia druhej svetovej vojny. Všetko čo jej vojna zobrala bez toho, aby jej hrôzam stála zoči-voči. Veľmi si cením pohľad Japonskej strany. Mnohé veci, ktoré sa ich dotýkali boli pre mňa neznáme. A určite ich je ešte viac, ale som rád aj za to málo čo som mal možnosť vidieť. Načrtnutie spôsobu života a spoločenských konvencií fungujúcich ešte na hranici starého a moderného je tu pekne vykreslená ľudskou dôstojnosťou a hlavne postavami, do ktorých sa jednoducho zamilujete. Rovnako je tu príjemná vtipná zložka podaná cez Tadanobu Asanoho. A funguje. Vo filme sa možno nič nedeje a práve preto sa tam deje všetko. Koniec je veľmi emotívny a vychádza len z Jamadovej koncepcie skvelého rozprávača jednoduchých príbehov. Taký novodobý Jasodžiro Ozu - aj keď novodobý je asi smiešne vzhľadom na vek režiséra. Každopádne funkčný a veľmi pekne spravený film. Za tie dve hodiny povie viac ako akákoľvek americká televízna sága. A pritom zostáva stále čistý a významovo krásny. (20.01.2015)