Režie:
Dorota KędzierzawskaScénář:
Dorota KędzierzawskaKamera:
Artur ReinhartHudba:
Włodzimierz PawlikHrají:
Danuta Szaflarska, Krzysztof Globisz, Marta Waldera, Patrycja Szewczyk, Agnieszka Podsiadlik, Piotr Ziarkiewicz, Kamil Bitau, Kai Schoenhals (více)Obsahy(1)
Stará dáma vstupuje do ordinace a na výzvu „Odložte si!“ lékařce zabořené do papírů odpoví: „Polib si p...!“ Poté se vrací do zchátralé dřevěné vily, kterou právě opouští poslední z úředně dosazených nájemníků. Aniela blaženě vychutnává získané soukromí, v němž je jí věrným společníkem její vše chápající pes. Sní o renovaci rozlehlé vily, v níž by ráda dožila s rodinou syna. Ten má však s rodinným sídlem jiné záměry. Plynou krásné letní dny, stará dáma se kochá výhledem na vzrostlé stromy v zahradě, vede nekonečné monology a přitom se vzmáhá její nechuť k synovi a jeho hloupé, obézní dcerce. Cítí, že svět někdejších hodnot odumírá a že brzy vyhasne i její vůle k životu. Proto se vzepne k možná pošetilému činu – ale jen tak zaručí své vile právo na další existenci. Minimalistický film inklinuje k poetické výpovědi. Černobílá, asketicky věcná kamera Arthura Reinharta se upíná k výrazu teskné samoty Aniely, kterou znamenitě ztvárnila legendární polská herečka – třiadevadesátiletá Danuta Szaflarská. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (72)
Něco tak krásnýho jsem dlouho neviděl! Na konci sem měl fakt co udržet slzy ale přesto jsem se celou dobu bavil s úsměvem na rtech. Ta babička je prostě super :) a její herecký výkon byl fantastický a soudě podle toho jak mluvila v diskuzi je tak sympatická i osobním životě. Na filmu krom příběhu upoutá i vynikající kamera a hudba. Původně jsme na ten film vůbec nechtěli jít s tím, že to bude nějaká polská slátanina ale byl jedinej na kterej byl ještě volnej lístek :D a nakonec se z toho vyklubal pro mě jeden z nejkrásnějších filmů festivalu. 100% emotivní zážitek, všem vřele doporučuju. p.s.: ten pes byl taky úžasnej :) ()
Citlivo nakrútený i napísaný film. Režisérka tempo rozprávania prispôsobuje životnému tempu hlavnej hrdinky - a tá sa nemá kam ponáhľať... Dni trávi sledovaním okolia zo súkromia svojho útulného domova a jej pohľadom, deformovaným sklenými tabuľami okien, zväčšovacími sklami ďalekohľadu či odrazom v zrkadle, sleduje aj divák epizódky zo susedstva, úporne sa snažiace obohatiť "babčine" plynulé dožívanie príbehom. Neodolateľným výkonom ho obohacuje aj Danuta Szaflarska (ilúziu skvostného výkonu psa v úlohe sučky Filadelfie pripisujem spolupráci režisérky a strihačov) a výsledkom je krásna, i keď jemne patetická snímka, po ktorej dostanete chuť dať si pohárik bylinkového likéru, vykúpať sa v daždi, alebo jednoducho - žiť po svojom. ()
Zajímavý poetický snímek, než že by vyprávěl příběh, je spíše variací na téma stáří, čemuž odpovídá také styl: černobílá kamera, krásné záběry založené na kontrastu černé a bílé, světla a stínu; a spousta detailů - na slintajícího psa, tvář a ruce staré paní (naprosto úctihodný výkon v době natáčení 91leté Doroty Kedzierzawske). Na jednu stranu jenom sesbírané atributy týkající se stáří a v hezkém obalu slepené dohromady, ovšem když přejdu kritický pohled, milý snímek i s několika nepostradatelnými úsměvnými momenty (nemožný syn a ještě nemožnější vnučka, kluk s přezdívkou Dostojevskij, závěr..), vyvolávající nostalgické ale veskrze spíše optimistické dojmy, nabízí příležitost zamyslet se nad možnostmi, jak lze dožít svoje stáří: Requiem za sen vs. Čas umírat :). O jeden zážitek navíc, protože ve vedlejším sále hráli zrovna Mamma mia!, takže když si stařenka lehá do postele v černém pohřebním (to není spoiler..), místo ticha jsme slyšeli Super Trouper...:) ()
Paní Aniela okouzlí už svým prvím výstupem u lékařky. Film je úžasně natočený, kamera se rozostřuje přes tlusté sklo, zabírá inteligentví výraz psa Fili a všechno je černobílé a přitom tak plné barev. S paní Anielou bych se ráda přátelila (i když nás dělí víc jak půl století), ráda bych si popovídala s Filou a hlavně bych nesmírně ráda pila horký čaj na její verandě. Krásný, poetický film o stáří a času umírat. ()
V hlavných úlohách tohto citlivého príbehu nájdeme starú pani, jej verného priateľa psa, dom v ktorom prežila celý život a snahu zachovať si dôstojnosť a dožiť svoj bohatý život pokojne. Pokľudná hudba a krásna čiernobiela kamera dokresľujú pokojnú, no nie nudnú starobu hlavnej predstaviteľky a ukazujú ľahostajnosť a nechápavosť dnešnej doby k tej predchádzajúcej. Aj napriek pár klišé, ktorým sa film nevyhne, zavládne po skončení veľmi príjemný pocit. 80% ()
Galerie (10)
Photo © Kid Film
Reklama