Dívka na přání

Věrohodný pohled do profesního i osobního života luxusní call girl. Autentičnost je umocněná nejen dokumentaristickým stylem, který místy supluje skrytou kameru a který diváka snadno vtáhne do děje, ale i výkonem nevýkonem Sashy Grey. Soderbergh měl šťastnou ruku, protože obsadit klasickou herečku, která by se snažila hlavní hrdince vtisknout nějaký výraznější charakter, by výsledný dojem zcela zhatilo. Podle mě dost nedoceněný film. 80% (04.03.2015)

nemůžu říct,že by se jedanlo o nejslabší Soderberghův kousek,protože takový druhý Che mi sednul mnohem méně,nicméně Girlfriend experince je pro mě hodně těžko uchopitelný snímek.Jako celek na mě totiž působí neuvěřitelně studeně a nijace.Je to možná zvláštní slovo pro vyjádření pocitu z filmu,ale přesně takový mám po jeho shlédnutí pocit - žádný.Osobně mi tam chybí nějaké výraznější rozuzlení,ať už by mělo být jakékoliv...60% (04.07.2014)

Nesmírně trefná dekonstrukce světa, v němž je vrcholem duchovního vytržení astrologie a smyslem života neúměrné zvětšování zisku a konzum, popř. zdokonalování těla ve "fitku". Soderbergh obrací vylhanost soudobé společnosti proti její vlastní destruktivitě - až se zdá, že ironie je jediným účinným způsobem, jak jí nastavit zrcadlo svědomí. Povrchní a prázdné je vymítáno ještě povrchnějším a prázdnějším: zveličenou absurditou, nespojitostí a chladem na hranici únosnosti. Lidské postavy jsou snímány tak, že jsou buď rozostřené, nebo že tvoří další dekoraci v designově úhledných interiérech, kde se to jen hemží ukázkami moderního umění (tj. znaky domnělého dobrého vkusu a "znalectví"). Obličeje se odrážejí ve skleněných tabulích, mizejí za lampami, sedačkami, ztrácejí se, přicházejí o možnost projevit emoce. Kolikrát si kamera "odskočí" od banálních tlachů u stolu a raději snímá kus lesknoucího se nábytku nebo mlčenlivé obrazy na stěnách. Lidé (povětšinou anonymní pracháči) mluví jen o penězích, obchodech, obchodech a penězích, o sobě samých (čti: o svých problémech s obchody) nebo rozčarování z povážlivé ekonomické situace, která jim však nebrání v dalším utrácení. Společné chvíle s hlavní hrdinkou, luxusní společnicí Chelsea, usvědčují jejich smutně přízemní životy z cynismu a falešnosti. Nákladné večeře, úsměvy, předstíraný zájem, “srdečná” loučení, toliko kruté divadlo. Ačkoli je středem pozornosti, příliš hluboko nepronikneme ani k Chelsea samotné. Roztříštěné, nechronologické vyprávění staví kolem její povahy další a další bariéry, násobí odstup, uzamyká ji za nečitelnou, make-upem zkrášlenou tvář a potměšilé výroky. Často ji vidíme v pohybu (zejména během jízdy autem), ale doopravdy jako by byla stále na místě. Fixována v detailu odcizené intimity. Vrcholem ironické hry (hry povrchu) je pak užití pouliční, tedy nezávislé hudby jako kulisy pro Chelseanino obrážení luxusních butiků, kde na nás v detailech útočí značkové kabelky. Stejně jako fakt, že nikdy přímo nevidíme, jak má s klienty pohlavní styk. Sexuální zkušenost je redukována na chladné, strojové monology ex post - bezmála popisy pracovního postupu. V hlavní roli: bývalá pornohvězda. (06.09.2011)

Umělé, plastikové a přepudrované nic, byť ve své hluboké podstatě sžíravě Palahniukovská satira, které chybí vybroušená forma a něco jako závěrečná pointa vnášející do filmu nový úhel pohledu. Takhle je to jen rádoby dokumentární experiment a zároveň sonda do prázdného nitra jedné společnice, zaplněný plytkými a prázdnými dialogy a povrchním rozmazaným zobrazením reality coby ten jediný správný obraz, kterým soudobá společnost a snad i cílový divák vnímá svět. Ze začátku ještě doprovázené voice-overem hlavní hrdinky, která si píše deník, ten ale postupně mizí do ztracena a z glosátorky zážitků a reálné postavy se pomalu stává jen hadrová mrkací panenka proplouvající ve střihově roztříštěné skladbě obrazů a nicotných zážitků. Pendlující mezi stereotypním soužitím se svým partnerem a ložnicovým dobrodružstvím s jejími klienty. Do „velkého“ příběhu luxusní prostitutky je pak už je dodatečně přidaný střípek zobrazující americkou společnost obávající se ekonomické krize – jednen velký strašák, který zaručí, že naší veselou dívčinu už nikdy neuvidíte. Soderberghova hra o ničem s nulovými hráči upozorňující na něco, co osloví málokoho. K plné spokojenosti bohatě poslouží trailer sám, sice v něm neuvidíte ze Sashy Grey tolik, co ve filmu, ale aspoň jméno režiséra z něj vychází se ctí. 4/10 PS: jeden záběr pošilhávající po Dannyho parťácích potěší, a několik myšlenek deroucích se na povrch sami o sobě v konfrontaci s celkem obstojí, ale milý Stevene příště natoč raději nějaký hudební dokument o pouličních hráčích, na těch dvouch scénách bylo vidět, že bys možná raději pracoval na tom. (09.04.2010)

Divácky zabiják, obyčajný experiment Stevena Soderbergha, ktorý mal zostať radšej tak, a nikdy nemal byť natočený. Sasha Grey má peknú tvár, ostatne kvôli nej som si tento film pozrel...Ale unudil ma k smrti. Bez akéhokoľvek záujmu upútať diváka rozprávaný príbeh luxusnej šlapky a ešte k tommu aj so suchými dialógmi. Och počkať, toto ani neznie ako dobrý námet na celovečerný film. Ešte že má len 80 minút. (18.07.2010)