Půlnoční polibek

Naprosto ukázkový příklad amerického nezávislého romantického filmu. Půlnoční polibek je opět hodně ukecaná záležitost. Minimum komparzu a lokací. Hlavní je filozofování hlavních postav a jejich slovní přestřelky. Celkový dojem z filmu se snaží umocnit jeho černobílé provedení, které v mých očích výsledný dojem spíše kazí. Rozhodně se dá říci, že zde máme originální kousek pro náročnější publikum. (09.10.2016)

Co na to říct... Nejvcí se mi na tom líbí ta absolutně nulová naivita.. Realita bývá vždycky krutá, a proto je celkem drsný se koukat na film, ve kterém se vidí asi každý z nás. A myslím, že opravdu všichni diváci se najdou v jedné z těch postav. Jenom chci říct, že výběr z těch osob není nijak velký....a tak mě napadá..co, že ste to vlastně dělali na Nový rok ? ... (27.03.2011)

LA variace na Before Sunset. Se vším tím okázalým pozlátkem andělského města navrch. Žádná velká romantická láska, která přijde jednou za život. Na to je tady přece Paříž. Los Angles je zrcadlem pro náhodné seznámení, plytké a povrchní soudy druhých, mezi kterými probleskuje závan fatální lásky, ale ve skutečnosti jde možná jen o převlečený pocit totálního osamocení a znuděného života. Dívá se na to líp, než když se to prožívá. (01.07.2010)

Weekend hetero. Pekné to zblíženie obyčajných postáv, stretávanie, rozchádzanie a obyčajné názory nie úplne sympatickej dvojice, v moc peknej snímke o osude priemernosti. Takmer 5 hviezd, v silvestrovskej atmosfére rozhodne päť hviezd, o veciach ktoré sa stali a nepísal to Linklater. Vesmír, ktorý chcete prežiť, len Linklater by ho asi prežil lepšie :) (14.08.2014)

To blond holka ze seznamky mě málem připravila o filmový zážitek! Hned po prvních minutách, strávených v její společnosti, jsem velmi vážně uvažovala o ukončení mého trápení, jenže se mi vůbec nechtělo opustit Wilsona, i když by mu podle mého bylo mnohem líp další osamocený rok v depresi, než pokročit někam dál s arogantním kanálem bez vychování, jménem Vivien. Naštěstí blažené okamžiky, kdy dokázala zmlknout a slovo dostal její pravý opak, byly stále delší a vedly k její pozvolné proměně, kterou jsem už byla schopná akceptovat. A odměna za výdrž i důvěru ve Wilsona byla sladká. Černobílý obraz byl víc než příjemnou změnou, dokonce ani L.A. v něm nevyhlíželo lacině, spíš seriózně, jako město pro život, toulky po něm byly fajn, stejně jako většina dialogů (ale přirovnání kondomu k toaletnímu papíru jasně vede), ovšem nejlepší chvíle se dostavily, jak praví název - s půlnočními polibky - a do finále se jen vylepšovaly, abychom si nakonec do nového roku mohli všichni zahulákat "Wind of Change" :-) (17.02.2012)