Božský

Fantastická režie – podmanivé tempo, dynamika kamery, exkluzivní výběr hudby, ekvilibristika nálad . Skvělí herci a téma aktuální nade všechny. Bohužel, Božský si žádá diváka dostatečně informovaného, neboť jména metá s kadencí kulometu a orientace v Andreottiho případu je nesmírně strastiplná. Jen vinou sebe samého jsem si ten film neužil tak, jak bych mohl, pořád jsem jakoby povlával za vyprávěným. Nezbývá než nastudovat a pustit si Sorentinovo dílo znovu. Skrývá v sobě enormní potenciál prožitku, srovnatelný s fenomenálním politickým dramatem Frost/Nixon. (07.01.2010)

Divácky velmi složitý podívaná, na kterou jsme si ale už u Sorrentina zvykli. Bohužel Božský naráží na to, že pokud nejste znalý dané látky, tak díky Sorrentinovu zpracování budete často hodně mimo, protože kdo se u nás orientuje v italské vládě 80-90 let. Filmařský styl je hodně zajímavý a neotřelý. Toni Servillo je skvělý jako vždy. Bohužel jsem byl po většinu času naprosto ztracený ve změti událostí a jmen. Velice zajímavě zpracovaný film, ale pro většinu z nás bohužel naprosto neuchopitelný. (09.11.2016)

Sorrentino se svou režií dotknul dokonalosti a scénářem se přiblížil ke genialitě. Je to celkem složitý film a ikdyž mu místy nezasvěcený čověk nerozumí (a Sorrentino mu záměrně ani nic neulehčuje), máte pocit, že jste svědky něčeho dosud neviděného a o dost chytřejšího než jste vy samotní. A navíc takové nekompromisní pojmutí složitého lidského charakteru hlavní postavy (pana Andreottiho) se snad povedlo jen ve filmu "Až na krev" a to převážně díky výkonu Daniela Day Lewise. Velká poklona také patří výběru hudby a herců, ale to je vlastně u geniálně zrežírovaného filmu samozřejmostí. (18.02.2011)

Vizuálne a hudobné úchvatná záležitosť. Ak sa nedá Sorrentinovi niečo vytknúť tak je to jeho cit na poli formálnych klišé a ich neustálom prekonávaní. Je epický, rozbohybovaný a hudba v jeho filmoch hrá rovnako veľkú úlohu ako obraz. Problémom Il Diva je ale fakt, že Andreaottiho a jeho politiku nepoznám. A keďže sa film umne vyhýba akémukoľvek stanovisku je pre mňa takmer nemožné vytvoriť si k celému dielo väčší emotívny vzťah. Je to celkom škoda, pretože je to jeden z tých príbehov, čo zasiahnu len úzku skupinu ľudí a nemyslím si, že by to bol najzaujímavejší režisérov počin. Pravda je že Toni Servillo je vo svojej úlohe fantastický, ale mozaikovitosť, nelineárnosť a zastieranie skutočného charakteru hlavnej postavy, je síce úmysel, ale mňa v konečnom dôsledku nechal chladným. Forma v tomto prípade značne prekonáva obsah. (05.10.2014)

O politice nevím skoro nic, o italské ještě o to skoro méně. Nicméně portrét kontroverzního politika Giulia Andreottiho je neskutečně režijně rozpohybovaný. Toni Servillo v hlavní roli dává na frak všem pokerovým hráčům, protože jeho výraz je absolutně neproniknutelný. Scénář Andreottiho neobhajuje ani neobžalovává, je to spíše taková patologická studie moci. Pokud vás politika zajímá, tak si k mému hodnocení minimálně jednu hvězdičku přidejte. A pokud vás zajímá filmová režie, nejspíš film uvidíte mnohokrát. Bravo, pane Sorrentino! (15.07.2008)