Leonera
Jama levova
Lion's Den
Obsahy(1)
Julia se probere v bytě plném krve, kousek od ní je mrtvé tělo jejího milence a také další muž v bezvědomí. Julia si údajně na nic nepamatuje. Ve svém nejnovějším filmu, uvedeném na MFF v Cannes, se velký talent argentinského filmu Pablo Trapero zaměřuje na detailní popis života v ženské věznici. Autentické herecké výkony, přesvědčivé vykreslení atmosféry a možnost sledovat vězenkyně i v těch nejintimnějších okamžicích vyvolávají u diváka pocit, že se stává součástí života odsouzených žen. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (21)
Poopravila bych úvodní popis k filmu z "detailní popis života v ženské věznici" na "detailní popis života ve věznici pro matky s dětmi". Jedna z postav (Marta) trefně Julii řekla:" Buď ráda, že jsi těhotná, tohle není vězení." Kromě toho, že ženy a jejich děti nemohou opustit prostor věznice, vedou celkem normální život, mohou se navštěvovat ve svých vyzdobených celách, děti chodí do školky, hrají si. I když je pravda, že jsem na konci skoro nedýchala a držela všechny čtyři palce, které mám, pořád jsem čekala víc. ()
Toto argentinské drama z ženské věznice s dětmi mě donutilo hlavně popřemýšlet nad tím, jestli je morálně správné nechat vyrůstat malé děti ve vší té špíně, smradu a stísněné atmosféře vězení a pykat tak vlastně za hříchy svých matek? A jak se potom asi taková matka musí cítit, když jí čtyřleté dítě odeberou a ona zůstane náhle sama? Martina Gusman v hlavní roli podala výborný výkon, jen mě trošku rušil fakt, že byla prezentována jako studentka, pracující v knihovně, ale její mluva, vizáž a chování odpovídalo lehké děvě a taky to, že se prakticky nedozvíme pravdu o tom, co se na začátku vlastně stalo. ()
Velice se mi líbil styl celého vyprávění, realistický a bez příkras, atmosféra, která mě přinutí cítit se jako zúčastněná osoba. Jenže to má i svá rizika – jsem příliš reálně uvažující Evropanka. A tak ve chvíli, kdy se v bloku plném dětí začnou zakládat ohníčky, značně přehodnotím svůj pohled na věc. Závěr můj rozporuplný pocit jen posílil. ()
Jako hra s žánrem "ženy ve vězení" je Leonera geniální. Obsahuje všechny povinné žánrové ingredience (pohledná hrdinka, scény ze sprchy, kočkování vězeňkyň, lesbické scény, vzpoura, útěk), ale proměňuje je v duchu realismu a především pak jednou zásadní věcí: hrdinka je těhotná a sedí tedy v bloku pro matky, kde ženy vychovávají své děti až do čtyř let věku. Voyeurský modus typický pro klasické filmy z ženských věznic se proměňuje právě tím, že hrdinka je viditelně "zbouchnutá" a tedy už nefiguruje jako erotický objekt. Díky tomu (a dalším motivům) se film rozvíjí jako poutavé drama, které pokračuje i po narození syna. ()
Po prvním dni vysílání byly ohlasy diváků na festivalu v KV natolik kladné, že jsem si stanovil vysoká očekávání. Hned opening byl jednou z nejoriginálnějších a nejchytlavějších věcí, co jsem viděl. K filmu už budu trošku zlejší. Nedovedu si představit, jak by se příběh o mateřské lásce z vězeňského prostředí dal natočit lépe a některé scény byly i velice působivé, ale ve větším množství tam byly ty nic neříkající. Tempo se vězeňských filmů také špatně nasazuje a proto mě film až tolik nezaujal, přestože je jinak na velice slušné úrovni. Líbilo se mi napsání dialogů a postav, které mi přijdou daleko věrohodnější, než ve většině jiných filmů. ()
Galerie (20)
Photo © MFA
Reklama