Valčík s Bašírem

Mrazení v zádech mám ještě teď - pár hodin po projekci. Sice s Persepolisem mají společného jen Blízký východ, to je ale tak všechno. Pro mě je to zcela odlišný film, jak příběhem, tak svou animací. O událostech v Libanonu a Bejrůtu jsem doposud mnoho nevěděl. Je to taková válka ve Vietnamu přesunutá na blízký východ. Už od první minuty si můžete spolu s animací užívat skvělé zvukové efekty a hlavně hudbu. Ta vás doprovází po celou dobu filmu. Ať už v tichém podání jako podkres nebo na plný pecky jako součást děje. Jediné ticho nastane v závěrečný minutě filmu a vy v sále slyšíte najednou vlastní tlukot srdce. Animace je sice "jednoduchá", ale dokonale zpracovaná a vy si můžete vychutnat každý detail. Příkladem mohou být scény s psychiatrem, kde si vždy v pozadí hraje dítě. Nebo samotné vystupování nahých vojáků z moře, které se ve filmu opakuje a kolem kterého se celý film točí. Teprve až v druhé polovině filmu zjistíte, proč se film jmenuje Valčík s Bašírem a musím uznat, že lepší název se pro tenhle film nedal vymyslet. Ta scéna kdy se opravdu tančí valčík s Bašírem (Libanonský prezident) je nezapomenutelná a pro tenhle film symbolická stejně, jako je symbol poupě pro film Občan Kane. (22.01.2009)

Valčík s Bašírem má své místo ve světové kinematografii jistojistě zasloužené, i když možná hlavně (paradoxně) kvůli neotřelé formě. Jeho největší síla je v detailu a v jednotlivých scénách, jako celek (či příběh) už to tak moc nefunguje a cestou k závěru (oproti očekávání) ztrácí na síle. Nejsilnější scénou tak zůstává ta úplně první (snová s útokem psů) - při té mě skutečně jímala hrůza. Každopádně i tak mohu Valčík s Bašírem směle doporučit. Navíc válka na Blízkém východě je zatím, co se týče zájmu filmařů, víceméně terrou incognitou a ve spojení s animovaným filmem jde vskutku o událost více než pozoruhodnou. 75%. (15.05.2015)

Ať se jedná o hrdinný boj palestinského lidu proti izraelským okupantům, či oprávněnou izraelskou odpověď na palestinský terorismus, tak se jedná o velmi zábavný válečný animák. Tedy s výjimkou závěrečného masakru, kvůli jehož naléhavosti byl evidentně snímek natočen a jehož odklon od zábavy k tragédii pro mne znamenal ztrátu hvězd. (19.02.2012)

Môj prvý festivalový film (Barbakan 2009). Klubová atmosféra ideálna pre tento typ filmov. Animovaný film pre vyzrelejšie publikum si pomaly, ale isto nachádza svojich priaznivcom a do budúcna v ňom vidím veľký prínos, pretože priestor na sfilmovanie niečoho podobného konečne dostanú aj skutočné talenty, ktorým nebude treba horibilné sumy peňazí na zaplatenie dabingových hercov a všetkému, čo patrí k dnešnému mainstreamu v animačnom priemysle. Autobiografický príbeh prebil svojho predchodcu 'Persepolis' nielen kvalitou, ale aj mojím prívlastkom najtvrdší animák na trhu. Skutočne, zobrazené udalosti sú naozaj znepokojujúcim komentárom vojny, a jej dôsledkov na krajiny a ľudí. Všetko potvrdzuje záverečný prestrih s realitou, ktorý je naozaj krutou fackou pre diváka. Kreslená animácia je veľmi pôvabná na sledovanie, vybraná paleta farieb dodáva filmu zvláštnu príchuť. 80%. (23.09.2009)

Sám režisér se v září 1982 jako voják izraelské armády zúčastnil invaze do západního Bejrútu a byl přítomen u krutých masakrů v táborech. Co tam přesně dělal, jak se s tím po tom vyrovnal a jaké to mělo následky na jeho duši? To se můžeme spíše jen dohadovat, nám divákům nabídl velmi netradiční film, z nějž se dá ale leccos vyčíst a jehož výsledný dojem je ještě posílen autenticitou událostí. (Viz youtube, ale odkaz na něco tak hrozného ode mě nečekejte). I když mě poslední vteřiny filmu překvapily, tak jsem je v tu chvíli nepovažovala za nutné, film měl silnou výpovědní hodnotu i bez nich. Vidím, že většina se necítila citově vydírána, já sice také ne, ale trochu sem cítila, že to do nás Folman ´pere´ trochu nad rámec. Co se týče hudební složky filmu, tak ta byla naprosto perfektní, od disko songu Enola Gay na lodi plavících se vojáků (pojmenováno dle bombardéru, jež shodil atomovou bombu na Hirošimu), který zabodoval na mnoha světových hitparádách počátkem 80. let, až po již zmíněný Haunted ocean, který uslyšíme několikrát v opakující se magické vodní scéně. I když jsem taneční neměla ráda, tak tento waltz bych si s chutí zatancovala znovu. P.S. Vytěsnění nepříjemných zážitků do podvědomí, poté touha po oněch odsunutých vzpomínkách... Válka, utrpení, bezmoc, přátelství a vnitřní síla jedince. Tím vším a nejen tím je pro mě tento originální filmový počin...(43. MFFKV 2008) (13.07.2008)