Louise-Michel

Než jsem do toho šla, tak mně bylo řečeno, že to bude nářez a šílenost. A bylo to přesně takové. Od začínající Internacionály a přísunu stravy pro Louisu jsem tušila, že předpověď byla zcela na místě. Následoval Michel a jeho Velká medvědice, Malá medvědice, Velký vůz, střelba na terč a já byla mrtvá smíchy. Komedie se sociálním podtextem, která nenáročného diváka nezklame. Jejich hlášky, zjev, upřímná prostota a rozhořčení a s tím související jejich způsob jednání byl režisérskou dvojkou předložený akorátní formou a ani ta ulítlost nebyla v tomto případě vůbec na škodu. Michaelova hláška při jednání s propuštěnými zaměstnankyněmi v jedné boudě shrnula podstatu celého filmu do jedné věty : "Vy jste profesionální. Já jsem profesionál". kdo viděl, pochopí. A za ten závěrečný puntík na konci musím jednu hvězdu přihodit i kdybych nechtěla. (17.10.2014)

To byl teda zážitek! Ošklivá dělnice Loiuse a stejně tak přitažlivý Michel v krvavé cestě za pomstou. Prohnilý managament továrny, ten, který je připravil o práci, je potřeba ihned zlikvidovat a pokud možno, co nejelegantněji, což je v případě téhle vypečené dvojky věc takřka nemožná. Hodně silný, řekl bych až ujetý filmový zážitek, který jsem polkl bez nějakých větších zažívacích problémů. Nejšílenější film roku 2014, to zcela bezpochyby. (21.08.2014)

Šťastní to lidé... takoví bezprostřední - k večeři si chytí holuba, po nocích střílí na Velkou medvědici, po pár pivech dají co proto železným sloupkům na ulici, nemají problém využít své umírající příbuzné, za ztrátu zaměstnání volí definitivní odvetu, mají dokonce své soukromé 11. září... a svět se díky nim stává katastrofickým filmem. Mohla jsem mít na večer mnohem vyšší cíle, něco od Greengrasse, Emmericha, Coenových, Vinterberga, Finchera nebo Nolana, ale vybrala jsem si Louise-Michela a dostala jsem takový filmařský All Stars Team v jednom vrhu, s bonusem černé komedie a novým obzorem - když máte problém se čtením, netušíte, co je vlastně zakázáno a nic vám pak nebrání v rozletu, škoda, že vzdělávací proces v mnohých z nás tuto jedinečnou možnost pohřbil... (26.02.2014)

O filmu jsem před začátkem projekce nevěděl naprosto nic - ani žánr, takže mi trochu utekl začátek - se slovy "co to je kurva za úchylárnu" jsem se prostě nechytal. Až po několika minutách mi to došlo, začal jsem akceptovat fakt, že tomuhle snímku prostě není svaté nic (při útoku na "dvojčata" jsem se málem umlátil) a skvěle se pobavil. Jo, chce to se trochu oprostit od reality a hrát s Kervernem a Delépinem tu zvrácenou hru, ale výsledek je vážně k popukaní. (10.11.2009)

Ačkoli by nevybíravost zdejšího ataku na kapitalistickou společnost a ekonomické vazby v jejích základech mohla zavdávat k domněnce, že Delépine-Kervern točí pro úzké publikum apriorních radikálů, je jejich humor naopak principielně přístupný všem. Tvůrci se totiž nikomu nepodbízejí a strefují se bez rozdílu do každého. Není to však palba chaotická či neuvážená. Naopak nese nepřehlédnutelné doklady až odstřelovačské preciznosti – každý dokonale vybroušený gag či vtip má své místo v celku díla a současně vypovídá mnohé o postavách i divácích, kteří na něj reagují. Nejen díky dramaturgicky důmyslnému scénáři, směřujícímu k zásadnímu odhalení o identitě hlavních postav, lze "Louise-Michel" označit za podpásovou nuzáckou parafrázi na japícký "Klubu rváčů". Stejně jako deset let starý kultovní titul nabízí i francouzská satira nekorektní zábavu i výstižnou výpověď o dobové západní společnosti (je až k nevíře, jaké množství symptomů doby - od paranoie přes bio potraviny po adoptování dětí z chudých zemí pracháči - dokáží tvůrci ve vyprávění obsáhnout). (10.09.2009)