Louise-Michel

Vtipné. Teda zhruba na spôsob, ako keď si pcháte dva prsty hlboko do hrdla a niekto vás v tom momente prudko rozosmeje. Ono totiž jesť do pascí na myši ulovené holuby, dofajčievať špaky z chodníka, chlípať vyžobranú vodu v putike a umastene sa brhliť stokami žitia má svoje medze. Najmä keď sa snažíte vrámci možností zaradiť do spoločnosti, ale viacej si jednoducho z platu (podpory) dovoliť nemôžete. A ak Vás navyše zamestnávatelia ogabú aj o túto hnusnú mizériu bazálneho prežívania, nepotrvá dlho a potom si to niekto pripomínajúci boháča odserie. No a ako je známe aj z histórie, špirála pomsty a vlastníkov vlastniacich vlastníkov je nekonečná. Krásne je zhostenie sa témy pomsty a životnej nasranosti s humorom. Tvorcovia výnimočne podarenej komédie Aaltra pokračujú v tradícii inteligentného, no nie povznesene slušného srandovného smerovania. Skôr to má bližšie k tradícii drsných storiek vegeťákov, usierajúcich si zo spoločnosti, ktorú ignorujú a zároveň svojím spôsobom používajú a rozprávajú svoje nekompromisne brutálne srandovné jeby zo života v zafúľano/zafajčených krčmách. p.s. neodchádzajte počas záverečných tituliek: dodatok so srbským snajperom je rovnako úžasný ako celý film. (21.03.2009)

Letos mi největší radost vedle formálně progresivních blockbusterů dělají tzv. "malé velké filmy", které ale nejsou oněmi pověstnými festivalovými crowd-pleasery, nýbrž podvratnými a kontroverzními snímky, které vyvolávají rozporuplné reakce. LOUISE-MICHEL jedním z takových bezpochyby je, protože je nesmlouvavá/ý vůči všemu a všem (bohatým, chudým, věřícím, protestantům, ženám, mužům, postiženým, umírajícím, zvířatům...), přičemž všemu tomu černému humoru a satirickému postihnutí problémů dnešní společnosti (ekonomická krize, paranoidní teorie o vládních spiknutích, ekologický způsob života, přistěhovalectví, adopce...) nechybí inteligence. Nevzpomínám si na komedii (i když velice zlou, nesmlouvavou a jízlivou, přitom chápavou a neodsuzující, "pouze" ukazující bezvýchodnost na všech stranách), u které bych mohl napsat, že se dá analyzovat její stylistická stránka (setkáme se zde s celým rejstřík nápaditého využití kamery v komedii, od veliké hloubky ostrosti po práci s mimozáběrovým polem...) a pozastavovat se nad přechody mezi žánry a jejich ohýbáním, celkovou "nevyhraněností" (od titulního názvu po pohlaví hlavních postav až k tělu celého filmu). Překvapení roku a jeden z nejoriginálnějších snímků vstoupivších do naší kinodistribuce, na kterém je patrná inspirace Royem Anderssonem a Akim Kaurismakim (snad jediné "škatulky", ke kterým lze LOUISE-MICHEL alespoň trochu přiřadit). (24.09.2009)

Filmovému divákovi znechucenému požíráním filmů vařených stále podle týchž receptů, navíc z čím dál tím ošizenějších ingrediencí je tady servírován po dlouhé době původní vydatný pokrm a někomu, kdo na to není dopředu připravený (jako například já) se možná nebude úplně lehce trávit... Scénář, režie, kamera a hlavně použitý humor a herecké výkony jsou velice originální a v podstatě nepodobné ničemu z poslední doby ani z doby před ní (ten humor možná opravdu vzdáleně připomíná Monty Pythony). Je to umělecké dílo v pravém slova smyslu - realitu nenapodobuje ani nepopisuje - samo je realitou (hodně zvláštní) - tudíž není až tak třeba se pozastavovat nad extrémně vyhrocenými sociálními rozdíly jak z Dickense - chudí jedí červi a bohatí řídí svoje firmy vleže u bazénu. I bez toho by se filmu povedlo poněkud obrousit hrany mého pravicového přesvědčení. Dvě připomínky - u úvodní scény z krematoria jsem nějak nedával pozor, myslel jsem, že jde o reklamu či upoutávku a její smysl mi zcela unikl. A biofarma, kde majitelé topí vlastními exkrementy - to je laciné... Celkový dojem - dostalo se mi něčeho úplně jiného, než jsem čekal (na základě recenze z Respektu), v kině jsem tak trochu vyjeveně čuměl a čumim ještě teď. Bude to třeba nechat uzrát. (19.09.2009)

„Buy, sell, buy, sell, buy, buy, sell, buy…“ Anarchistická komedie stvořená krizí z nadbytku. Plebejsky přímá a svým humorem (s)prostá, přitom postmoderně zahlcená motivy, umožňující pozornějším divákům několikeré čtení (východ dělnic z továrny a šmírování klíčovou dírkou třeba musí potěšit filmové historiky). Ztráta zaměstnání znamená ztrátu jistot, zde konkrétně ohledně žánru filmu, pohlaví aktérů i toho, co dnes je a není v umění přípustné. Sranda z jedenáctého září a zabití kojence. Kdo to trumfne? Stylem, kdy statická kamera snímá komické výjevy, má Louise-Michel nejblíže ke grotesce, humor je ale mnohem cyničtější, mnohem méně předvídatelný a někdy spočívá už v tom, kde je kamera umístěna a jak se ne/hýbe. V tom, jak provokuje každým záběrem a přitom zůstává neskutečně zábavným (tzn. diváky nasírá, ale snesitelně), je film unikátní. Podobně jako Borat, oproti kterému si ale coby ryzí fikce může dovolit ještě víc. 85% Zajímavé komentáře: JFL, Radko, Bluntman, Jansen, Pett.Luke (28.11.2014)

To byl teda zážitek! Ošklivá dělnice Loiuse a stejně tak přitažlivý Michel v krvavé cestě za pomstou. Prohnilý managament továrny, ten, který je připravil o práci, je potřeba ihned zlikvidovat a pokud možno, co nejelegantněji, což je v případě téhle vypečené dvojky věc takřka nemožná. Hodně silný, řekl bych až ujetý filmový zážitek, který jsem polkl bez nějakých větších zažívacích problémů. Nejšílenější film roku 2014, to zcela bezpochyby. (21.08.2014)