René

Těžko říct jestli se tento dokument dal vůbec natočit špatně a těžko říct na jeho základě zda je paní Třeštíková skvělá režisérka dokumentarních filmů. Bohužel jsem od ní nic jiného neviděl, tak to nemůžu pořádně zhodnotit. Nepochybuji o tom, že metoda časosběrného natáčení je velmi namáhavá a vysilující při velké nejistotě úspechu. O mravenčí práci apiplačce ani nemluvě. Film René je nejsilnější na začátku, kdy sledujeme mladého naivního kluka, kterého postupně ničí pobyt v nápravném zařízení a pak na konci kdy můžeme porovnávat právě ten obrovský rozdíl v jeho vývinu. Člověk René, podle předloženého materiálu, je slabý muž a rozhodně vůbec ne osobnost hodná natáčení. Navíc musím bohužel konstatovat, že bych s ním na pivo nešel. Tak mě znechutilo jeho jednání. Každopádně jeho příběh skýtá celkem slušný zážitek, který jen tak lehce nevyprchá. I to se musí umět ocenit. (14.12.2008)

Mrzí mě tři věci: profesionální odstup, který si Třeštíková po celou dobu udržuje (zrovna v tomto případě se osobní zapojení přímo nabízí), dokonale nevýrazný konec (což beru s tím, že život taky nenabízí vybroušené pointy) a absence titulků, jež jsou vzhledem k Reného mizerné artikulaci občas velmi žádoucí. Zajímavé komentáře: Ivoshek, liborek_, jenjan (03.04.2009)

Na celosvětovou premiéru dalšího časosběrného dokumentu Heleny Třeštíkové jsem se těšil snad už od začátku MFF KV 08. Divák má možnost sledovat dvacet let života nenapravitelného recidivisty - přitom neskutečně inteligentního člověka - Reného Plášila, který se již od svých sedmnácti let pohybuje na hranici svobody a života za mřížemi. Film je protkán úvahami o společnosti (servítky si rozhodně nebere), objevují se zde úryvky z obou jeho doposud vydaných knih, ale co působí nejzajímavěji - vztah Reného a režisérky. Jejich rozhovory, strasti, které je během natáčení potkaly, počátky jeho nemoci, osudy obou přítelkyň… Po skončení filmu byla přítomna i samotná režisérka a ochotně zodpověděla všechny – vesměs zajímavé – dotazy. (26.07.2008)

Velice plastický zážitek. Paní Třeštíková nám tohohle pána kluka dokázala představit jako jednoho z nás, velice intimně, ve velice povědomých kulisách (inaugurace a abdikace prezidentů, cinkající klíče a hroutící se mrakodrapy tady nejspíš slouží především k tomu, abychom se s příběhem ještě více ztotožnili) a přitom není pochyb o tom, že tady sledujeme život někoho výjimečného. Pochmurný, otevřený "konec" příběhu tuto plastičnost ještě umocnuje, jelikož efektivně propojuje svět, který chceme pořád vnímat jako fiktivní a uzavřený s tím naším... Třeba Reného potkáte na cestě z kina. 80% (14.05.2009)

Kouzlo tohoto dokumentu shrnuje jedna scéna, ve které se René Heleny zeptá, jestli ho má ráda, nebo jestli pro ní představuje jenom objekt zkoumání. A paní Třeštíková říká, že neví. V tom je veškerý paradox jejich vztahu - vztahu noblesní dámy a špinávého sprostého buřiče - ze kterého vyplývá zajímavost snímku. Nakolik můžeme Renému věřit? Máme ho obdivovat nebo zatracovat? Jak mu pomoct? Paní Třeštíková neví. Co vy? (15.03.2009)