Svatba za bílé noci

Chaotický film o tom, ako nevychádzajú životné sny ma vôbec neoslovil. Neviem, či to spôsobuje nezvyklé striedanie dňa a noci alebo vždy prítomný chľast, ale máloktorý film na mňa pôsobil tak cudzo, ako tento. Jediným svetlým bodom pre mňa bol pohľad na pekné farebné domčeky rozhádzané v nevľúdnom prírodnom prostredí ostrova.. (20.02.2010)

Islandské snímky snad nemůžu hodnotit hůře jak za 4*... Každopádně varování- pokud se chystáte do toho praštit, tak se na Svatbu za bílé noci radši nedívejte. Možná byste si to pak ještě rozmysleli :-). Jako byl Smích racků záležitost spíše žen, tak Svatba za bílé noci (a že je fakt bílá) je oproti tomu mužská věc. Neviděla jsem sice Pařbu ve Vegas, ale už teď si troufám říct, že Islanďani to umí rozbalit mnohem působivěji. Miluji ten jejich osobitý humor, komické scény, které kolísají mezi tragédií a fraškou, že téměř do konce nevíte, jak vše dopadne... Mužští představitelé jsou jedna perla vedle druhé, ať už se jedná o manžela hoteliérky, který chtěl zpívat v opeře, či bohémského svědka, který v den svatby ztratí jednu botu a málem propásne obřad, kde má zároveň hrát na varhany... (21.05.2013)

Pohlcující atmosféra. Prolínání různých časových linií. Fascinující severská krajina. Kamera s dobrým okem, k tomu zabarvení s přidanou sépií a ubranou červenou. Láska v různých rozměrech a psychická, úzkostná bolest. Černě zabarvený humor, který je navýsost povznášející. Herci jsou osobnosti; na jejich přednesu je to znát. Tenhle film jsem neviděla naposledy... 9/10 (10.11.2011)

Opět jedna skandinávská filmová tragikomická perlička. Stále se snažím přijít na to, jak to ti skandinávci dělají, že ať na co ve filmařině sáhnou, to jim dost vychází. Ale hlavně i přepjaté scény vždy vycházejí nesmírně přirozeně s notnou vnitřní dávkou humoru. Vřele doporučuji, pokud jste film nestihli v rámci MFF KV a dostane se do běžné distribuce:-) (14.07.2009)

Docela zvláštní film, který mi opět potvrdil to, že filmy ze severní Evropy jsou velmi specifické a dost odlišné od filmů, které známe z mnohem profláklejších zemí. Tohle je teprve můj třetí islandský film (prvním byl Albín jménem Noi, druhým byla Zkalená krev) a musím říci, že z těch tří je nejméně atraktivní. Což však automaticky neznamená, že je to film špatný, to v žádném případě. Jen mi přijde, že příběh je vyprávěn v příliš rozvleklém tempu, že je zkrátka hodně roztahaný a postupně udolává divákovu pozornost. Přitom zde bylo mnoho nadějných devíz, které kdyby se zužitkovaly, tak to mohl být film opravdu kvalitní. Předně je tu velká výhoda pro film v podobě úchvatného prostředí islandského ostrova, který vypadá opravdu úchvatně a je to nádhera se na tyto scenérie koukat. Pak je tu i velmi atraktivní námět, který bohužel má tu chybu, že je na střídačku vyprávěn první příběh jak se hlavné aktéři seznámili a zároveň i druhý příběh o tom, co se děje den před svatbou. Díky tomu, že ty příběhy byly vyprávěny zároveň, tak si nejsem jistý, že jsem vše správně pochopil a v ději se patřičně zorientoval. Tohle rozhodnutí vyprávět ty dva příběhy současně bylo bohužel dosti nešťastné a filmu to z mého pohledu jen ublížilo. Ale samozřejmě našly se zde i světlé a vtipné momenty a chvílemi byl ten film nadmíru vydařený, že bych mu s chutí dal pět hvězd, a jindy naopak byl tak nepřehledný, že bych mu stěží dal jednu hvězdu. Prostě tohle je z mého pohledu velmi rozporuplný film, a tak nakonec volím průměrné hodnocení v podobě tří hvězd, i když film měl rozhodně na víc! (27.04.2010)