Vem si mou duši

Neuvěřitelný tvůrčí přehmat, na kterém je hrozně znát, že se Craven na vlastní triko pokusil natočit moderní vyvražďovačku po vzoru Kevina Williamsona, ale bez jeho asistence. Jsou tu všechny základní ingredience: úvod v minulosti, snaživé hrátky s vlastním fenoménem i pokus o barvitější vykreslení charakterů, ale všechno uchopené ze špatného konce. Postavy si zaslouží umřít za to, jak debilně se chovají, vrah je bez jiskry, jeho mordy si zpravidla vystačí s jedním bodnutím (+ tuna okaté digitální krve) a jak to celé dopadne je – vzhledem ke struktuře – úplně jedno. Tady může být vrah zkrátka každý a na výsledku to nic nezmění. Hovadina, která bolí o to víc, že ji natočil někdo, kdo by žánru měl rozumět. (29.03.2011)

No nevím, ale řekl bych, že od začátku nového „tisíciletí“ to jde s Wesem z kopce. Neviděl jsem zatím všechny jeho filmy, ale ty poslední stojí za hovno. Moc se mi nelíbil ani Vřískot 3 ani 4 a tohle už vůbec ne. Cravene, Cravene, to zas byla kravina. Horor natočený snad pro dvanáctileté publikum by možná ještě dokázal zaujmout svou myšlenkou (pointou), ale to by to muselo být natočené úplně jiným způsobem. Další teen vyvražďovačka, která se nás snaží zaujmout především kupou nudných dialogů, toporných hereckých výkonů a minimem zajímavých scén nemá šanci na úspěch ani náhodou. Zvlášť když se většina mord scén opět odehrává mimo záběr kamery a ještě nám jsou nabídnuty tak uspávajícím způsobem, že to snad ani není možné. O logice se tu raději ani bavit nebudu. Přitom začátek, zas až tak hrozný nebyl. Připadal jsem si jak při sledování seriálu Dawson's Creek – tady taky většina lozila oknem… Charakteristika jednotlivých postav byla tak ubohá, až se mi za ně chtělo „brečet“. Atmosféra až na pár okamžiků nulová a o napětí, bych taky raději nemluvil. Bylo tu sice možné narazit na několik zajímavých momentů, jenže ty to už prostě nedokázali zachránit. Zatím nejhorší režisérův film, jaký jsem měl možnost vidět.30% (08.02.2014)

Tak se nám Wes vrátil, aby opět Vřískal celé loňské léto. Po skvělém a dynamickém úvodu však zcela ochraptěl a film se změnil v ohyzdnou, pubertální Cravinu, které spláchnutím usnadnila cestu hajzlem unylá pointa! Pokud si ale stále mačkáte takové ty hnusné žluté beďary, máte třikrát týdně podivně ulepené pyžamko s medvídkem Pů nebo se vám zvyšuje humidita při pohledu na Patyzóna, budete to milovat! (28.01.2011)

Ne, Wesi, vážně? Fakt vážně? Dyť s tebou byla taková sranda a teď nás chlácholíš "hororem" se slibným začátkem, směšným průběhem a "smutným" koncem? Kam se poděl ten týpek, co dal světu Freddyho a chlápka s bílou maskou, díky němuž telefonování najednou stálo za to? Zamysli se nad sebou a příště si od nikoho nenechej do ničeho kecat! Nebo fakt chceš, abych měla pocit, že záverečný titulky sou lepší než celej film?? (29.01.2011)

Wes Craven patří spolu s Johnem Carpenterem mezi klasiky hororového žánru, přičemž oba dva tvůrci disponují kvalitativně dosti nevyváženou filmografií. Za Halloween nebo Věc by kdejaký hororový fanda na Carpenterovu počest obětoval i vlastního domácího mazlíčka, ale tenhle klasik si taky jednou za pár let vybere slabší chvilku a natočí slátaninu, která všem pochybovačům řádně přihřeje kašičku. Co takhle Duchové Marsu? Pamatujete? Mě vzpomínka na ten film bolí ještě dnes. Craven nám zase představil Freddyho Kruegera a hlavně revisionistickou slasherovskou sérii Vřískot, se kterou dokázal, že ne všechny teenage filmy musí být zákonitě debilní a předvídatelné. Sice má na výsledných kvalitách obrovskou zásluhu scénárista Kevin Williamson, ale právě Craven dodal celému dílu odpovídající tvar a napětí budoval jako pravý mistr. Ale jak již bylo řečeno, i tenhle „rejža“ sem tam ztratí soudnost a stvoří něco, co mu na reputaci rozhodně moc nepřidá. Máme tu „Blackulu“ v kůži Eddie Murphyho v Upírovi z Brooklynu, dementní teenage blábol s vlkodlaky Prokletí nebo právě jeho zatím poslední počin – My Soul To Take. ____ Craven si tenhle film i sám napsal a já hned musím podotknout, že se měl raději ozvat Williamsonovi…anebo kdejakému (pod)průměrnému pisálkovi, neboť to, co stvořil, je jedno velké WTF (nerad používám tyhle pubertální zkratky, ale sem to prostě sedí). Zápletka je průhledná až na kost, charaktery stupidní a zcela ploché, dialogy mnohdy nelogické a v některých případech navíc zcela odporují běžné lidské komunikaci – prostě kritikův ráj. Doslova mě unavovaly všechny ty berličky a laciné dávkování informací. Další „botu“ Craven udělal při castingu, kdy již na papíře nesympatické postavy obsadil nesympatickými a hlavně nevýraznými herci s omezenými vyjadřovacími schopnostmi. Ve výsledku mi bylo naprosto ukradené, kdy jaké postavě na tenisky vypadnou střeva (mimochodem samotné vraždy zde taky za moc nestojí…). _____ Co mě ale naprosto šokovalo, bylo zjištění, že My Soul To Take selhává i z hlediska budování napětí a režie celkově. Když si vzpomenu na to, jak mi Craven ve Vřískotech sebejistě brnkal na nervy, je mi z toho až do pláče. Některé momenty působí přímo „kosmicky“, jako z jiného světa – něco jako pitomá parodie, jen s tím rozdílem, že se to vyskytuje ve filmu zcela vážném a vážně to bylo i míněno. Konkrétně mám na mysli představení s kondorem, zrcadlené úkony hrdinů nebo podivný vůdčí spolek ve studentské komunitě. Upřímně, takové scény by vykolejily i Davida Lynche. Mě donutily k zamýšlení se nad tím, zda Wes Craven náhodou neztratil soudnost. Nyní čtvrtému Vřískotu už nedávám velké naděje. Vlastně se začínám celkem dost bát…ale ne tak, jak by si pan Craven přál. (08.03.2011)