Užívej si, co to jde

Woodyho divadlo, zase trochu inak. Rozporuplný scenár, zaujímavé postupy: Boris akoby celý príbeh rozpráva do hladiska kina, naväzujúc kontakt s divákmi aj počas filmového deja. Mladá a pôvabná Melody krásne dofarbuje až nereálne vyzerajúci, rozprávkovitý vzťach s Borisom. Nikdy by som bol nepovedal, že takéto dievča môže byť tak mnohostranné, že chodí s Marilynom Mansonom, a lineárne stým je schopná stvárniť takúto náturu... :) Viac, než príjemná zábava. (18.10.2010)

S mnohými z vás je to těžké. Když v následujícím filmu You Will Meet a Tall Dark Stranger Woody zvolil velmi otevřené konce všech dějových linek, nelíbilo se vám to. Když tady naopak končí ve velmi smířlivém duchu, taky se vám to nelíbí. A to je základní premisa stejná - všechno závisí na štěstí, nic není jisté... Tak co s vámi. - Ale dost hudrování. Boris Yellnikoff je neurotický intelektuál Woodyho typu, i když v lecčems jiný - je nekompromisnější, naštvanější a misantropičtější než Allen ve svých klasických kreacích. Za sebe tvrdím, že je to dobře - nenávist k lidem s Larry Davidem sdílím úplně stejnou, a to ani nemusím mít IQ 200. Ostatní postavy se ale mění až příliš snadno: "všichni ti jižanští pánbíčkáři, co se přijdou modlit k Borisovým dveřím", se jako zázrakem změní, stačí mávnout kouzelným proutkem. Přece jen, aby se konzervativní militantní fundamentalistický křesťan změnil v citlivého gaye tak snadno...no, nevím nevím. A u Henryho Cavilla jsem jen litoval, že mu v Tudorovcích neusekli hlavu. Zato u rozkošně pitomoučké Evan Rachel Woodové si dokážu představit, že by pobláznila ne jen jednoho dědka a neúspěšnýho herce. Zkrátka a dobře, další Woodyho vztahová variace opět dokazuje, že vztahy, to je jen o štěstí. O ničem jiném. (06.02.2013)

Snad nikdy víc jsem netoužil být alespoň chvíli v New Yorku. Tohle město musí být tak inspirující, když inspirovalo Woodyho Allena k napsání a natočení tohoto filmu, který k Vám promluví (a to doslova). Opět dokonalý scénář, jehož dialogy jsou místy absurdní, že pobaví. Stejně tak i postavy, které se během filmu změní o více než 360 stupňů. Nezmění se hlavní postava Boris Yellnikoff, která díky svému věku a možná svému IQ 200 má nad vším nadhled a dospěl tak k závěru: "Whatever Works". Takže užijte si film, co to jde. (24.10.2009)

Snad poprvé za kariéru je Allenova story natolik vyfabulovaná, scenáristicky nevyvážená a zaplněna tolika fantaskními elementy, že jí z předkládaných mouder a životních zašmodrchání nevěříte zhola nic. Velká škoda, realialističtější pojetí s vyvarováním se postav-karikatur, náhlým změnám tempa či polopatickému předkládání přicházejícího zlomu by allenovsky přesnému Larrymu Davidovi a jižansky prostoduché blondýně rozkošné Evan Rachel Wood (silně ji podezírám, že chování i akcent odkoukala od Anny Paquin z True Blood) jen prospělo. 5/10 (17.11.2009)

Další z Woodyho „jen abych něco natočil“ počinů je po krátkém výletu po Evropě návratem do milovaného New Yorku. New Yorku, který postavám tentokrát pomáhá najít tu správnou životní cestu. Film vyznívá jako óda na liberální velkoměsto. Jenom si nejsem jistý jestli úmyslně, nebo omylem a stejně tápu, týče-li se aktérů a jejich (ne)sympatičnosti. Vedle sebestředného, neurotického polo-psychopata sheldonovského typu tady máme akorát zaostalé venkovské vidláky a pár intelektuálně zdatnějších kamarádů, aby bylo s kým plkat o marxismu a židovství. O režisérovi je známo, že nemá rád venkov, ale netuším, kde se v něm vzala náhlá potřeba dát svou nelásku najevo natolik explicitně. Whatever Works i přes přilípnutý pozitivní závěr připomíná dílo zatrpklého dědka s potřebou vyjadřovat se ke všemu, co mu způsobuje žaludeční vředy. Vtipnost jeho kafrání je tentokrát příliš zřídkavá a forma podání příliš vyčpělá, aby dokázal zastřít, jaký problém mu činí udržet vlastní myšlenku a divákovu pozornost. Za pár dobrých vtipů velmi slabé tři hvězdičky. 60% Zajímavé komentáře: Renton, Subjektiv, genetique, F.man, claudel, Kaluž, knotie (21.01.2010)