Deník nymfomanky

Nevzpomínám se, kdy mě naposled nějaký zahraniční film tolik urážel a přemýšlel jsem nad důvodem, proč byl zakoupen do české kinodistribuce. Pokud se chci podívat na výbornou psychologickou adaptaci zkoumající zakoutí lidské sexuality, sáhnu po Hanekeho PIANISTCE, jejíž hlavní hrdinka alespoň nějakou motivaci má a její chování je jednotné. Pokud se chci podívat na film, ve kterém je svůdná hlavní hrdinka, která si podrobuje muže a i vyprávění, přičemž tělo stojí v centru všeho a má společenský i politický a jiný význam, zvolím jakéhokoliv domácího Verhoevena (např. KEETJE TIPPEL), ale i toho zahraničního (např. SHOWGIRLS či ZÁKLADNÍ INSTINKT). DENÍK NYMFOMANKY je ukázkou nefunkčního filmu, ve kterém je množství erotiky, ale ta není ani vzrušující, ani odpuzující a nijak zvlášť se neliší od televizních soft-porn, a nefunkční adaptace, protože se nevypráví obrazem, nýbrž slovem a každá, opravdu každá, byť sebebanálnější myšlenka o uvědomění se musí zopakovat. Neobstojí to jako péčko, jako klubový film, jako feministický manifest (na ten je to hrozně tezovité, 95 minut si vystačí s myšlenkou "když má žena mnoho mužů, je kurva, když má muž mnoho žen, je macho") a navíc si to hraje na umění. Hodnocení tak neodráží maloměšťácké pohoršení, ale zpruzenost nad hloupým dílem, do kterého si s chutí kopnu. (20.02.2009)

Fuck nevím co tím ten režisér vlastně chtěl říct (nebo to možná neví ani on sám, nějak se asi nemohl rozhodnout a tak toho říkal najednou nějak moc a vůbec to do sebe nějak nezapadlo). A do toho "treska" Geraldina Chaplin - moje dřívější oblíbená herečka ze Saurových filmů....hrůza. Přitom začátek nebyl špatný, ale pak se to nějak naprosto rozklížilo. (10.07.2009)

V dobe silnej emancipácie ide tento španielsky kvázi umelecký film proti spoločenskej atmosfére. Dejovo aj myšlienkovo Emanuela, ktorá síce zapadla do 70tych rokov, ale dnes sa na ňu pozeráme už iba s ironickým úšklabkom. Bohužial inak sa nedá brať ani tento prvoplánový erotický film. Španieli nech ostanú radšej pri hororoch. (01.06.2012)

Už název je zavádějící - Val tady není žádná nymfomanka, je to prostě ženská co to má ráda, v krizovejch situacích to zvládne a spoustu věcí objevuje, i když ve výsledku nezjistí nic. Neprojde žádnou změnou, jenom se schová za hlášku "Užívej si života" která se v tomhle počinu opakuje sedmkrát... --Užívej si, děvenko, života co to jde, manželství je zlo jako prostituce, kašli na lásku, obtáhni co nejvíc chlapů a když ti budou nadávat do kurev, tak se jim vysměj, protože to děláš pro sebe.-- Jenom snad takhle, lze Deník ehm nymfomanky brát a to je dost nemorální. Předtím, než mě militantní feministky potažmo holky, co se ve Val vidí, protože to maj taky rády, označí za odporného maskulinistu je nutno dodat, že kdyby se pohlaví všech zúčastněných vyměnilo (a hlavní roli hrál tedy muž), bude Deník nymfomana (nebo satyriaka když budete chtít) pořád stejnej průser. (20.06.2012)

"Vím, že on i ostatní chlapi mě chtějí jen kvůli sexu. To se mi líbí. Ale bolí mě to!" Tak fajn. Obsah tohoto deníčku měl zůstat utajen veřejnosti, ale nestalo se tak. Z tohoto důvodu jsem nebyl ušetřen podobně pitomých frází, které vyplňovaly mezery mezi pravidelným hekáním. Deník nymfomanky jsem přesto dočetl až do konce a za tento nadlidský výkon si dávám hvězdičku. (26.01.2016)