Já jsem ty

Ta baba byla fakt psycho, a to tak, že dost, a to bylo to jediný, co na tom filmu bylo dost psycho na to, aby jsem si někdy vzpomněl, o čem přesně to bylo. Protože vubec (teda skoro vubec, teda jako málo) mě nezaujalo, jak to viděli rodiče nebo dokonce ta oběť (ta to měla podle mě ve filmu uplně nejnudnější... i když skončila nejhůř). Jinak je to takovej fakt průměr až podprůměr. GP nezklamal, SN taky ne... zbytek jo. (08.02.2012)

Vzhledem k tomu, že to bylo natočený podle skutečný události, tak to bude znít ode mě cynicky, ale moc mě to nebavilo. Scény s rodiči zmizelý dívky byly fajn, dokázaly mě vtáhnout do děje a já s napětím očekával, co bude dál. Jenomže jakmile se do příběhu začala motat psychicky vyšinutá Caroline, ztrácelo to hodně tempo a moje napětí bylo pryč. A v tomhle si myslim, že je největší slabina tohohle snímku, že se snaží mapovat jak pocity rodičů, tak i ty, které má vrah (nebo jen byla postava vraha prostě špatně pojata). Dvě silnější hvězdy. (31.10.2011)

Snímek místy dost nešťastně balancuje mezi dramatem a thrillerem. Pocity smutku nad ztrátou zde zprostředkuje podmanivá hudba a pomalejší záběr, což dost narušuje napětí. Scénář se mi zdál nedotažený a závěr filmu zkratkovitý až odbytý. Skvělá byla v prvé řadě hlavní role s výkonem Ruth Bradley. Případ mě zaujal a proto hodnocení trochu nadsadím: 72% (03.10.2012)

Film, kde první půlka byla aspon trochu zajímavá, kdy se začalo pátrat po pohřešované osobě, ale jakmile na scénu přišla Caroline, už to bylo strašný, šílená postava, dějově poté vše hodně uvadalo, až to přišlo do hrozného klišé, a já jsem si říkala, kdy to už proboha skončí, hodně podrůměrný film, druhá půlka byla až bych napsala odpudivá, protože šílená Caroline byla navíc dost nesympatická, ale tuto roli musela nějak zahrát, ale přišlo mi to, že už hodně přehrávala, myslím, že jednou stačilo tento film vidět a nikdy více (10.09.2012)

!!! ---- SPOILER ---- !!! Skoro nedopozerané, ale Ruth Bradley, keď sa rozbehne naplno, nedovolila odísť. Aj tak problémom tohto filmu zostáva nerozhodnosť, či sa sústrediť na zúfalstvo strádajúcich rodičov (a Guy Pearce s Mirandou Otto sú vo svojom zúfalstve tiež dosť presvedčiví) alebo na vraždiacu psychopatku. Prípadne je tu problémom neschopnosť tieto dve roviny prepojiť do funkčného celku, nehovoriac už o ich vzájomnom vynásobení sa. Snaha bola, chceli veľmi, to je poznať, ale nestačili alebo možno len nevyšlo. (13.10.2011)