Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Příběh zakázané incestní lásky v mrazivé horské krajině obsahuje minimum dialogů, ale mnoho vizuálně silných scén. V jedné z hlavních rolí Natálie Řehořová. Francouz Philippe Grandrieux uzavřel svůj třetí celovečerní film do blíže neurčené zasněžené krajiny u jezera obklopeného hlubokými lesy. Bezútěšně mrazivou přírodou jsou tam obklíčeni všichni hrdinové: především Alexi, trpící epileptickými záchvaty i příliš úzkým vztahem ke své sestře Hege. Film je zaměřen na fyzičnost těla, předmětů a krajiny, které ohmatává expresivními jízdami kamery. Silný dojem si diváci odnášejí ze sekvence nočního pátrání po ztraceném chlapci nebo z ohromující scény epileptického záchvatu uprostřed zasněžených plání. Grandrieuxův snímek není jednoznačně temný – připomíná spíše noční romantické nálady poutníka, procházejícího měsíční krajinou. Jezero ukazuje, jak lze také rozjímat bez nutnosti psychologizovat. [Cinepur Choice 2008] (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (20)

Vesecký 

všechny recenze uživatele

Tento film je jednoznačně temný a zcela jsem mu neporozuměl.Ano, incestu jsem si všiml, vizuálně silných scén vůbec ne. Většina scén tonula v naprosté tmě, z níž se občas vynořila část lidského těla. Blíže neurčená krajina? No, film trochu upomínal na severské motivy, točen byl ve francouzských Alpách, proč to děvče (pro mne zcela neznámá herečka Natalie Řehořová) zpívalo v nějaké germánské písni. Mrazivá příroda je pro mne bezútěšná vždycky, zimu nenávidím. Ano, ten epileptický záchvat byl skutečně nejsilnějším zážitkem, ale také asi jediným. Romantické nálady poutníka? Ha ha ha... No, k poslední větě obsahu - já stále hledal nějaké psychologické záležitosti - a vida, ony tam nebyly... Prostě film přespříliš umělecký, abychom mu my, kteří uvažujeme realisticky, porozuměli. Dva komentáře mě rozesmály. Obsahují slovo ambientní. Nemám rád, když někdo ze sebe dělá velkého intelektuála, já se raději podívám do slovníku, co to znamená, a přiznám se k tomu, že to nevím... ()

Jendus 

všechny recenze uživatele

Un Lac (Jezero) je velmi nekonvencnim filmem natocenym velice netradicni ale zdarilou kamerou. Ve filmu je minimum dialogu. O to vic si vsimame prave kamery, detailu a prostredi , ktere nam jakoby nahrazuji rozhovory a pomoci jichz nahlizime a vnimame prozitky a emoce herců. Dilo je zasazeno do prostredi, nevime kam. Vystupuji zde lide, nevime kdo. To vsechno jen podtrhuje fakt, ze je cely ve francouzstine, kdyz nahle zaslechnem vlamstinu a pak i cestinu. Divak nevi a ani nema smysl se po tom pidit. Bavilo me se stylizovat do prozivanych pocitu, at slo uz o incestni lasku, nebo proste jen zabery spiciho chlapka. ()

Reklama

panjosef 

všechny recenze uživatele

Tenhle film je hodně o pocitech, takže ho ne každý skousne. Meditativní potemnělý ambientní proud emocí a pocitů v nitru zimní horské krajiny s několika nejasnými postavami. Málo slov, o to více úžasných záběrů, jevů, zvuků a ticha. Těžko se popisuje slovy. Kdo má pro tyto snímky slabost a rozpoložení, ten toto dílo zajisté ocení. Pro mne osobně jeden z nejlepších ambientních snímků poslední doby. ()

Rochester odpad!

všechny recenze uživatele

Když ne tma - tak šero. Když ne šero - tak mlha .Když ne mlha - tak zdlouhavé scény (ale sakra zdlouhavé). Když ne zdlouhavé scény - tak mořská nemoc z kamery nejen roztřesené, ale doslova skákajícího obrazu. Omluvou pro "expresivního kameramana" by bylo naprosté promrznutí rukou při natáčení filmu kamerou na kliku ..... a nebo sdělením, že se jedná o amatérský film. ()

kolemjdouc odpad!

všechny recenze uživatele

Film jehož temným ústředním motivem se táhnou údery sekerou, sténání,vdechy a výdechy.Film je tak temný, že nepomůže ani když si rozsvítíte.Tím myslím že po nějaké době divákovi asi dojde oč vlastně jde.Pokud si teda nepřečte nejdřív popis k ději.Já to nedělám, protože mám vždy pocit že mě to má navest na nějakou rovinu s kterou se osobně neztotožňuji.Úsudek si udělám sama až když film skončí. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (2)

  • Režisér a scenárista v jedné osobě si Jezero sám i nasnímal. Využil při tom ruční kameru a vyhýbal se umělému světlu, naopak vyhledával atmosféru zešeřelého nebe a temných lesů a potlačil jiskřivost prachového sněhu. Společně se svým stálým střihačem Françoisem Tourmenem tvůrce ve výsledné skladbě usiluje o fyzický dojem, který vytváří nervní tenze detailů a zároveň trpělivost v atmosférických záběrech. Tento přístup diváci rozeznají už v úvodní sekvenci, kombinující pohledy do korun stromů s údery dřevorubeckou sekerou snímanými bez odstupu, s důrazem na fyzickou akci. (Zdroj: Letní filmová škola)

Reklama

Reklama