Tak dlouho tě miluji

Přběh, který v člověku něco zanechá, ale nijak zvlášt neohromí. V tomhle filmu mi Kristin Scott Thomas připadala, jakoby využila trápení, které ji v dětství dostihlo, jakoby vzala všechnu tu bolest a vložila ji do své role zde. Možná to zní zvláštně, ale ty její utrápené oči byly neskutečně přesvědčivé, byly pravé. Dlouho jsem nebyla nějakým výkonem takhle fascinována. Přestože její postava vyzněla jako nesympatická a chladná ženská, celý film stál na ní a Kristin to opravdu zvládla. Jenže z nějakého důvodu to na mě emočně úplně nezapůsobilo. Ano, bylo zajímavé pozorovat, jak se Juliette snaží adaptovat do běžného života, sblížit se se sestrou a její rodinou, najít si přátele.. o to především ve filmu hlavně šlo, ale divák si i tak musí pokládat otázky jako "Co udělala? Proč ho zabila, jak?" Celou dobu tam visel ten pomyslný Damoklův meč. To bylo vlastně to jediné, co mě drželo napjatou až do konce a co mě skutečně zajímalo. Silné 3*. (25.06.2013)

Tak tedy z tohohle mám poněkud rozpačité pocity. Na jednu stranu velmi dobré herecké výkony a skvěle podané téma začleňování se do společnosti. Na druhou stranu je to ale docela dlouhé (asi by klidně stačila hodina a půl), kvůli pomalému tempu dosti roztahané a film se neuvěřitelně táhne. Chvílemi to bylo výborné, (především pak ke konci) ale chvílemi jsem se dost nudil (a těch bohužel převažovalo). Asi bych se na tom měl podívat ještě jednou s tím, že vím co čekat a pak bych mohl ocenit víc. Přeci jenom je to o fous náročnější film, než třeba nějaký Emmerich :-) (16.12.2009)

Tíživá ale všednodenní atmosféra. Povedená kamera a hudba a vážně skvělý herecký výkon Kristin Scott Thomas (pokud kvůli něčemu, tak kvůli němu stojí za to si tenhle film pustit). Co se týče příběhu, tak nejsem nespokojená, ale nejsem ani nějak zvlášť unesená. To, co táhne film a nutilo mě pokračovat v dívání byla víc než cokoli jiného jen moje vlastní zvědavost. Pořád se odhalují kousky minulosti, které vysvětlují drobnosti, co se v příběhu objevily. To co ale člověka vážně zajímá zůstává neodhaleno až do poslední chvíle. Nechci říkat, že jsem celou domu věděla, jak se to všechno vybarví, ale přiznám se, že mě tahle varianta napadla, protože se vzhledem k dalším okolnostem prostě nabízela (možná hned jako první). Na jednu stranu je díky tomu rozuzlení relativně realistické, na stranu druhou je tam spousta nevychytaných detailů, které onu realističnost shazují. A přiznávám se že jsem trochu doufala v nějaké nápaditější vyústění. S hodnocením váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. (26.09.2015)

JSEM TADY…..kdo viděl ví, kdo teprve uvidí…..pochopí. Juliette před 15-ti lety zabila své vlastní dítě. ( Nicméně ne vždy je vše tak, jak by se na první pohled mohlo zdát ) . Nyní je ( po odpykání si trestu ) propuštěna z vězení a přichází do rodiny své sestry, která žije s manželem, dvěma (adoptovanými) dětmi a otcem svého manžela ). Obě sestry si byly v dětství hodně blízké a nyní se snaží ( zejména mladší sestra Léa ) na dávné přátelství navázat a zejména pomoci Juliette a vlastně I sobě samé vyrovnat se se svou minulostí. Kdybych měl říct jediný důvod, proč tento snímek shlédnout, tak by to JEDNOZNAČNĚ ( vyjma citlivé režie, která ani jednou nesklouzne k lacinému sentimentu či “vydírání” diváka a jemného hudebního doprovodu ) byl herecký výkon hlavní ženské představitelky Juliette ( v podání vynikající Kristin Scott Thomas ) . Často ( možná víc než je zdrávo ) mluvím o excelentních hereckých výkonech. Nicméně to co zde dotyčná předvádí bere dech a je to právě ONA, díky níž je snímek tak působivý ( uvěřitelný.) Nic proti Marion Cotillard, ale jestli si někdo za rok 2008 měl jít pro sošku, byla to právě Kristin. Smekám klobouček. p.s. to uživ. boblig. Až jednou dospěješ, možná se za svá slova ( komentář ) I zastydíš nebo se nad ním min zamyslíš ( v kontextu s tím, co v životě mezi tím prožiješ ) a řekneš si, to jsem byl ale “blbec”. Možná ale taky ne…… p.p.s. nesnažte se pls američané o remake! (17.01.2011)

Kdyby tenhle film, nebo film tohoto typu natočil Jan Hřebejk, tak by, chudák malej, měl na CSFD hodnocení tak 30%, protože prostě je to Hřebejk a většina tamějších uživatelů prostě nemá ráda současné české filmy, i kdyby vypadaly sebelíp. Označili by to za sračku, odpad a někteří by jej hodnotili jen podle traileru. Ale vzhledem k tomu, že to je francouzské, což znamená automaticky duchaplné a zajímavé, tak to má 80%. Proboha za co??? Nuda vedle nudy, klišé vedle klišé a navíc ten předvídatelný závěr! Už od začátku bylo jasné, že hlavní hrdinka (mimochodem velmi nesympatická) zavraždila svého syna, protože byl smrtelně nemocný a ona mu vlastně poskytla eutanazii. Proberte se, vážení uživatelé, a začněte hodnotit filmy podle originality nebo podle toho, jak se jeví ve srovnání s ostatními filmy a ne podle toho, jestli jsou české nebo zahraniční! Nejhorší Aero naslepo, co jsem zažil! P.S.: Kolik stály lístky? Nic! Ještěže tak! (17.12.2009)