Tak dlouho tě miluji

"Najhorším väzením je smrť dieťaťa...z toho sa už nedostaneš nikdy." Výborná konverzačná dráma v ktorej K.S.Thomasová podáva oscarový výkon. Neviem, či sa jedná o tv film , ale pôsobil na mňa tak. Prevažná väčšina scén sa odohráva v interiéroch a dialógy tvoria 80% filmu. Kvalite filmu to ale neuberá a pocit z dobre odvedenej práce u mňa dosť dvihla hudba, ktorá pripomína pomalé elektrické gitary N. Younga z filmu Mrtvý muž.80%. (22.02.2011)

Ta ženská umí. Srašně přirozené, strašně civilní. Občas se pousmějete, ale negativní pocity přetrvávají. Nadprůměrné mini-drama se skvělým herci v čele s úžasnou Kristin. Už tady bylo strašně moc filmů, které se snažily nějakým způsobem uchopitpochopit psychiku čerstvě propuštěných trestanců, ale tohle je jasně nejlepší forma, kterou jsi dokážu vybavit. A ještě navíc to zde máme umocněno na druhou (zabila svoje dítě) a scénář se nesoustředi jenom na ni, ale taky na ostatní lidi kolem. Jenom škoda, že mi ten její motiv blýskl hlavou už po prvních dvaceti minutách, užil bych si to možná více, ale celé to na tom rozhodně nestojí. Francouzi každopádně letos po Veřejném nepříteli opět bodují. (26.05.2009)

--- SPOILERS AHEAD --- Poutavej a zajímavej příběh s množstvím zábavných a působivých situací. Třeba ta, kde se hrdinka přizná opilému zvědavci, že o ní její sestra nikdy dřív nemluvila, protože ona byla patnáct let ve vězení za vraždu svého šestiletého syna a celá veselá společnost si myslí, že je to vtip, skvělý. Bezprostředně následuje rozhovor s mužem, kterého Juliette zajímá a který na základě zkušenosti s výukou ve vězení poznal, jak jsou lidé stejní, takže Juliette nesoudí i když ví, že řekla pravdu. V jiný scéně se Juliettina sestra rozčiluje nad študentem, kterej si špatně vykládá Zločin a trest a povídá mu "Co ty víš o duši vraha, co o ní věděl Dostojevský. I mistrovská díla jsou jenom povrchní extrapolace." Moc chytrý. Něco takového mi přišlo jako hlavní téma filmu, takže jsem vůbec nepochopil co vedlo tvůrce k tomu vyměknutí na závěr. Všem přece byla Juliette sympatická, každej musel vidět, že to není asociální deprivantka, co by vraždila děti jen tak a předpokládal jsem, že když už to udělala, že k tomu měla nějakej dobrej důvod (třeba psychotickou epizodu u jinak zdravýho člověka) a že ten skutek byl sám sobě trestem. A ten důvod mě v podstatě nezajímal. Takže závěrečný odhalení, že šlo o eutanázii a že Juliette o tom před soudem a nikdy potom nemluvila protože "všechno už bylo řečeno" mi přišlo jako trapná zrada na tématu filmu. Bez toho pět hvězdiček, takhle asi 80 %. (17.12.2009)

Fenomenální výkon Kristin Scott Thomas v roli Juliette, která se právě vrátila po 15 letech z vězení a nastěhuje se ke své sestře a její rodině. Křehký psychologický film o tom, jak těžko se navazují kontakty k lidem, které jsme vlastně nikdy dobře neznali a ke kterým se cítíme zavázáni už jen tím, že patříme do stejné rodiny. To, co vlastně Juliette kdysi spáchala a za co byla ve vězení, se stává druhotnou linií filmu, hlavním tématem jsou lidské vztahy a složité hledání důvěry, lásky, štěstí...Filmu vévodí výborně napsané dialogy a nenápadný soundtrack. Film naštěstí nikdy nesklouzne do stádia citového vydírání diváka, najdou se zde i humorné momenty (dcera – „To je můj hřbitov panenek. Panenky nenávidím. Hned jak nějakou dostanu, tak ji pohřbím“). (19.09.2008)

Nevím proč tento film soukat do škatulky "mysteriózní" , zato drama je to nadmíru slušné. Minimalistícké filmové prostředky a maximalistický výkon Kristin Scott Thomas na jejimž výkonu celý snímek stojí. V podstatě se její postava nachází v každém filmovém okénku a všichni okolo jsou "statisté". Sledueme příběh vnitřně zemřelé ženy, která v sobě nese hluboké tajemství a vinu za svůj skutek, za který se sama odsoudila a rozsudek bezvýhradně přijala. Tato žena je totiž sama sobě soudcem a tím nejpřísnějším. Za smrt syna je vinna, už jen proto, že jej porodila. (18.01.2011)