Tak dlouho tě miluji

Přběh, který v člověku něco zanechá, ale nijak zvlášt neohromí. V tomhle filmu mi Kristin Scott Thomas připadala, jakoby využila trápení, které ji v dětství dostihlo, jakoby vzala všechnu tu bolest a vložila ji do své role zde. Možná to zní zvláštně, ale ty její utrápené oči byly neskutečně přesvědčivé, byly pravé. Dlouho jsem nebyla nějakým výkonem takhle fascinována. Přestože její postava vyzněla jako nesympatická a chladná ženská, celý film stál na ní a Kristin to opravdu zvládla. Jenže z nějakého důvodu to na mě emočně úplně nezapůsobilo. Ano, bylo zajímavé pozorovat, jak se Juliette snaží adaptovat do běžného života, sblížit se se sestrou a její rodinou, najít si přátele.. o to především ve filmu hlavně šlo, ale divák si i tak musí pokládat otázky jako "Co udělala? Proč ho zabila, jak?" Celou dobu tam visel ten pomyslný Damoklův meč. To bylo vlastně to jediné, co mě drželo napjatou až do konce a co mě skutečně zajímalo. Silné 3*. (25.06.2013)

veľmi citlivá a nádherne Kristin Thomasovou odohraná dráma. Sa divím, že to dostalo len medveďa. Matka čo stratí dieťa je s ním navždy uväznená. Nech sa to stane akokoľvek. Toľko citu pri "bozku hoc len tety malému dieťatu na dobrô noc, to sa málokde tak pekne vidí, a vzápätí na druhý deň zmätok pri stretnutí s vlastnou mamou postihnutou alzheimerom ... brilantný výkon zaslúžených päť bodov . (25.08.2014)

Velmi citlivé civilní drama o návratu z vězení do společnosti. Kristin si přestala hrát na mladší, odložila make-up a vypadá stále skvěle, navíc dokazuje své herecké mistrovství. Ostatní jsou mě neznámí, ale skvěle zapadají do celkového pojetí, nikdo nijak neruší. Režisér Claudel sice debutuje, ale zjevně umí, protože vyjadřování emocí mu jde skvěle a to spoléhá pouze na minimalistickou hudbu a emoce (scéna se známkováním studentů je dokonalá). Kamera ja tradičně francouzsky bezchybná, ale žádná vizuální exhibice se nekoná (pro dobro filmu). Trošku zamrzí závěrečný (trošilinku vykalkulovaný) zvrat, ale je to s citem. Láska, minulost a rodina tvoří krásný příběh se skvělou hlavní představitelkou a trochu zbytečně vysvětlujícím koncem... 90% (17.06.2009)

Nenápadný film s temným tématem vyprávějící o spletitém vztahu dvou sester, které k sobě po dlouhém odloučení hledají cestu. Síla filmu je v dechberoucích oduševnělých a silně emotivních hereckých výkonech obou hereček. Kristin Scott Thomas hraje ženu, která se po patnácti letech vrací z vězení a zapojuje se znovu do života. Přitom jí vydatně pomáhá láska sestry. S napětím děj postupuje k objevení a sdělení bolestné příčiny, která změnila životy obou sester. Mě osobně film velmi zasáhl, místy až k slzám, protože bolest a utrpení bylo tak hmatatelné a navíc zřetelně doživotní, že vězení se stalo paradoxně snesitelným a možná i osvobozujícím. Ikdyž se film zabývá velmi mezním řešením bolestné situace, přesto předává mnoho sdělení a velmi citlivě se zabývá momenty a emočními stavy v souvislosti se smrtí vlastního dítěte. (29.04.2012)

Fenomenální výkon Kristin Scott Thomas v roli Juliette, která se právě vrátila po 15 letech z vězení a nastěhuje se ke své sestře a její rodině. Křehký psychologický film o tom, jak těžko se navazují kontakty k lidem, které jsme vlastně nikdy dobře neznali a ke kterým se cítíme zavázáni už jen tím, že patříme do stejné rodiny. To, co vlastně Juliette kdysi spáchala a za co byla ve vězení, se stává druhotnou linií filmu, hlavním tématem jsou lidské vztahy a složité hledání důvěry, lásky, štěstí...Filmu vévodí výborně napsané dialogy a nenápadný soundtrack. Film naštěstí nikdy nesklouzne do stádia citového vydírání diváka, najdou se zde i humorné momenty (dcera – „To je můj hřbitov panenek. Panenky nenávidím. Hned jak nějakou dostanu, tak ji pohřbím“). (19.09.2008)