Tak dlouho tě miluji

Fenomenální výkon Kristin Scott Thomas v roli Juliette, která se právě vrátila po 15 letech z vězení a nastěhuje se ke své sestře a její rodině. Křehký psychologický film o tom, jak těžko se navazují kontakty k lidem, které jsme vlastně nikdy dobře neznali a ke kterým se cítíme zavázáni už jen tím, že patříme do stejné rodiny. To, co vlastně Juliette kdysi spáchala a za co byla ve vězení, se stává druhotnou linií filmu, hlavním tématem jsou lidské vztahy a složité hledání důvěry, lásky, štěstí...Filmu vévodí výborně napsané dialogy a nenápadný soundtrack. Film naštěstí nikdy nesklouzne do stádia citového vydírání diváka, najdou se zde i humorné momenty (dcera – „To je můj hřbitov panenek. Panenky nenávidím. Hned jak nějakou dostanu, tak ji pohřbím“). (19.09.2008)

Ta ženská umí. Srašně přirozené, strašně civilní. Občas se pousmějete, ale negativní pocity přetrvávají. Nadprůměrné mini-drama se skvělým herci v čele s úžasnou Kristin. Už tady bylo strašně moc filmů, které se snažily nějakým způsobem uchopitpochopit psychiku čerstvě propuštěných trestanců, ale tohle je jasně nejlepší forma, kterou jsi dokážu vybavit. A ještě navíc to zde máme umocněno na druhou (zabila svoje dítě) a scénář se nesoustředi jenom na ni, ale taky na ostatní lidi kolem. Jenom škoda, že mi ten její motiv blýskl hlavou už po prvních dvaceti minutách, užil bych si to možná více, ale celé to na tom rozhodně nestojí. Francouzi každopádně letos po Veřejném nepříteli opět bodují. (26.05.2009)

Výborná filmová káva. Silná, lahodná a přesně taková, která Vás povzbudí a zachutná na první doušek. Příběh dvou sester, které se tak dlouho neviděly. Dlouhých patnáct let a teď se spolu snaží po tak dlouhé době navázat vztah. Jedna v podání velmi dobré Elsy a ta druhá v podání excelentní K.S. Thomas, která svou rolí doslova, žije, dýchá s ní a všechny ostatní herce nemilosrdně válcuje a sráží dolů. Nevyřčené otázky a odpovědi. Bolest a smutek, který nevymizel ani po tolika letech. Skoro bez chyby, až na závěrečných pět minut. Škoda, mohla to být taková hezká pětka..... (22.02.2015)

--- SPOILERS AHEAD --- Poutavej a zajímavej příběh s množstvím zábavných a působivých situací. Třeba ta, kde se hrdinka přizná opilému zvědavci, že o ní její sestra nikdy dřív nemluvila, protože ona byla patnáct let ve vězení za vraždu svého šestiletého syna a celá veselá společnost si myslí, že je to vtip, skvělý. Bezprostředně následuje rozhovor s mužem, kterého Juliette zajímá a který na základě zkušenosti s výukou ve vězení poznal, jak jsou lidé stejní, takže Juliette nesoudí i když ví, že řekla pravdu. V jiný scéně se Juliettina sestra rozčiluje nad študentem, kterej si špatně vykládá Zločin a trest a povídá mu "Co ty víš o duši vraha, co o ní věděl Dostojevský. I mistrovská díla jsou jenom povrchní extrapolace." Moc chytrý. Něco takového mi přišlo jako hlavní téma filmu, takže jsem vůbec nepochopil co vedlo tvůrce k tomu vyměknutí na závěr. Všem přece byla Juliette sympatická, každej musel vidět, že to není asociální deprivantka, co by vraždila děti jen tak a předpokládal jsem, že když už to udělala, že k tomu měla nějakej dobrej důvod (třeba psychotickou epizodu u jinak zdravýho člověka) a že ten skutek byl sám sobě trestem. A ten důvod mě v podstatě nezajímal. Takže závěrečný odhalení, že šlo o eutanázii a že Juliette o tom před soudem a nikdy potom nemluvila protože "všechno už bylo řečeno" mi přišlo jako trapná zrada na tématu filmu. Bez toho pět hvězdiček, takhle asi 80 %. (17.12.2009)

SPOILER. Film je nikoli zrovna neviditelným kalkulem, jak udržet diváka v příběhu až do konce pouhou otázkou: proč zabila? Že matka není jen tak ledajaká vražedkyně, to je zřejmé od prvních minut, jaký byl ale její důvod? A hned z toho máte celovečerní film… Rozuzlení mě zklamalo, čekala jsem pádnější důvod, sázela jsem na těžkou sociopatickou poruchu, kvůli které chlapec ostatním ubližoval, nebo něco podobného… Ale zavraždit dítě kvůli nemoci, která se mu stejně za chvíli stane osudnou? Takový scénář mi nepřipadá domyšlený. Nicméně – za to své hodnocení nedávám (to by asi nebylo ani na jednu hvězdu). Mně bylo ve filmu dobře pro civilní zobrazení všedního života v jedné rodině… Příjemné každodenní plynutí, drobné rozpeře a povahové rozdíly následované pospolitostí zítřejšího dne. S typickým francouzským šarmem a skutečným, lidským vztahem mezi dvěma sestrami, které jsou sobě navzájem oporou. Pravda, vizuálně herečky sestry nepřipomínají ani náhodou, rozdíl mezi nimi je ještě zvýrazněn strašidelně do červena namalovanýma, propadlýma očima Kristin Scott Thomas :) (12.12.2021)