Tak dlouho tě miluji

SPOILER. Film je nikoli zrovna neviditelným kalkulem, jak udržet diváka v příběhu až do konce pouhou otázkou: proč zabila? Že matka není jen tak ledajaká vražedkyně, to je zřejmé od prvních minut, jaký byl ale její důvod? A hned z toho máte celovečerní film… Rozuzlení mě zklamalo, čekala jsem pádnější důvod, sázela jsem na těžkou sociopatickou poruchu, kvůli které chlapec ostatním ubližoval, nebo něco podobného… Ale zavraždit dítě kvůli nemoci, která se mu stejně za chvíli stane osudnou? Takový scénář mi nepřipadá domyšlený. Nicméně – za to své hodnocení nedávám (to by asi nebylo ani na jednu hvězdu). Mně bylo ve filmu dobře pro civilní zobrazení všedního života v jedné rodině… Příjemné každodenní plynutí, drobné rozpeře a povahové rozdíly následované pospolitostí zítřejšího dne. S typickým francouzským šarmem a skutečným, lidským vztahem mezi dvěma sestrami, které jsou sobě navzájem oporou. Pravda, vizuálně herečky sestry nepřipomínají ani náhodou, rozdíl mezi nimi je ještě zvýrazněn strašidelně do červena namalovanýma, propadlýma očima Kristin Scott Thomas :) (12.12.2021)

Tíživá ale všednodenní atmosféra. Povedená kamera a hudba a vážně skvělý herecký výkon Kristin Scott Thomas (pokud kvůli něčemu, tak kvůli němu stojí za to si tenhle film pustit). Co se týče příběhu, tak nejsem nespokojená, ale nejsem ani nějak zvlášť unesená. To, co táhne film a nutilo mě pokračovat v dívání byla víc než cokoli jiného jen moje vlastní zvědavost. Pořád se odhalují kousky minulosti, které vysvětlují drobnosti, co se v příběhu objevily. To co ale člověka vážně zajímá zůstává neodhaleno až do poslední chvíle. Nechci říkat, že jsem celou domu věděla, jak se to všechno vybarví, ale přiznám se, že mě tahle varianta napadla, protože se vzhledem k dalším okolnostem prostě nabízela (možná hned jako první). Na jednu stranu je díky tomu rozuzlení relativně realistické, na stranu druhou je tam spousta nevychytaných detailů, které onu realističnost shazují. A přiznávám se že jsem trochu doufala v nějaké nápaditější vyústění. S hodnocením váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. (26.09.2015)

Přběh, který v člověku něco zanechá, ale nijak zvlášt neohromí. V tomhle filmu mi Kristin Scott Thomas připadala, jakoby využila trápení, které ji v dětství dostihlo, jakoby vzala všechnu tu bolest a vložila ji do své role zde. Možná to zní zvláštně, ale ty její utrápené oči byly neskutečně přesvědčivé, byly pravé. Dlouho jsem nebyla nějakým výkonem takhle fascinována. Přestože její postava vyzněla jako nesympatická a chladná ženská, celý film stál na ní a Kristin to opravdu zvládla. Jenže z nějakého důvodu to na mě emočně úplně nezapůsobilo. Ano, bylo zajímavé pozorovat, jak se Juliette snaží adaptovat do běžného života, sblížit se se sestrou a její rodinou, najít si přátele.. o to především ve filmu hlavně šlo, ale divák si i tak musí pokládat otázky jako "Co udělala? Proč ho zabila, jak?" Celou dobu tam visel ten pomyslný Damoklův meč. To bylo vlastně to jediné, co mě drželo napjatou až do konce a co mě skutečně zajímalo. Silné 3*. (25.06.2013)

"Největší vězení je smrt dítěte". Claudel při hledání hlavní hrdinky moc variant neměl. Potřeboval profesionálku z Evropy. Nedovedu si představit, jak by to dojebala Sandra Bulock, nebo jí podobné slepice. Holka jménem Kristin Scott Thomas to zvládla na výbornou. Vězení je z ní cítit i přes monitor LG. Krásný, smutný, drásavý, dobře zahraný a dobře zrežírovaný snímek. Poněkud složitý a náročný, nechte si to na víkend. (03.02.2013)

Další velký příběh s Kristin Scott Thomas. Po patnácti letech je propuštěna z vězení a divák dlouho netuší proč, jen ví, že na duši nese velkou tíhu bolesti. Jen díky své o deset let mladší sestře se dokáže začlenit znovu do života. Stačí aby nás miloval jeden člověk, pouto lásky nás dokáže znovu postavit na nohy. (08.04.2013)