Síla lásky

Charles a Emma, muž a žena, černá a bílá. On už dávno pochopil, že Bůh je jen přelud, který si lidé vymysleli, aby dali věcem smysl a řád, ona jeho teorie zarputile odmítá a dál spíná ruce k tiché modlitbě. V 19. století nemohly být dva světy rozdilnější, přesto tihle dva koexistují vedle sebe v křehkém svazku narušeném ztrátou dítěte, ve svazku plném tichého nesouhlasu, proseb, výčitek ("Copak ti nevadí, že možná nikdy neprojdeš nebeskou bránou a my dva tak zůstaneme po celou věčnost odloučeni?"). I když předem víte, kdo bude muset ustoupit, stejně vás to smířlivé pohlazení po tváří "tak si ze mě nakonec udělal spoluviníka", ono spojení černé a bílé v šedou, dostane. Výborným tahem bylo obsadit do filmu skutečný manželský pár, neboť každý dotek, každý pohled je prozářen láskou. (20.03.2010)

Osobní krize roztažená přes celý film doprovázená přízrakem mrtvé dívenky je rozbředlá a nudná. Chápu metaforu, že smrt dcery je z hlediska vesmíru stejně tragická nebo zanedbatelná jako smrt jedné nešťastné samičky orangutana. Stejně jako smrt miliard a miliard dalších žijících organismů. Takové plýtvání, taková krutost! Jaká je na to odpověď? Když se nedá věřit v boží plán, tak nastoupila nevyhnutelná teorie přirozeného výběru. To je obhajitelné myšlenka. Ztvárněná ale rozbředle. /4. 10. 13./ (04.10.2013)

Podobně jako ve svých biografiích Forman, i Amiel používá události z Darwinova života jako volné motivy, z nichž spřádá příběh o muži, který zabil Boha. Film je to skromný, hezký a seberovný. Na nic si nehraje a pokud na něj koukáte v citlivější chvilce, je snadné uronit jednu či dvě evoluční slzičky. -- EDIT: Které čuně přeložilo Creation jako Sílu lásky? (19.12.2010)

Nikdy som sa hlbsie nezamyslal nad "pribehom" v pozadi Darwinovej evolucnej teorie a nad spolocenskymi problemami, ktore samotna Darwinova myslienka musela vyvolat. Creation mi ponukol prijemne chvile, pocas ktorych som mohol trosku pouvazovat nad vecami "medzi nebom a zemou" a pritom si aj oddychnut od dennodennych banalit. Spominany rozorvany "duch" filmu mne prave sedel a akosi mi navodzoval atmosferu, ktora by teoreticky mohla Darwina v danych casoch sprevadzat. Paul Bettany si kazdopadne zasluzi velky potlesk. (05.02.2010)

Několikrát jsem se setkal s názorem, že tento film měl být o Darwinových cestách a dobrodružstvích a přitom jde o nudné melodrama o životě na anglickém venkově - mě se přitom líbilo právě to, že si tvůrci zvolili obtížnější, trnitější cestu a snažili se ukázat něco víc, než pár barevných obrázků palem a lodiček. Ty se tam nakonec stejně ocitnou, ale plní úlohu šťavnatých ilustrací a ne vizuální vaty. Oba herci v hlavních rolích jsou naprosto úchvatní, Bettanymu se podařilo zobrazit nejen tvůrčí muka a strach z důsledků vlastního objevu, ztrátu důvěry v partnera i prázdnotu po smrti dítěte, ale také - což v poslední době není zrovna časté téma - bolest člověka, který zažívá hlubokou krizi své víry, destrukci žebříčku hodnot. Když si k tomu připojím ještě dva, tři okamžiky, kdy jsem se upřímně dojal a krásnou - ačkoli trochu divadelní - snovou práci s obrazem a hudbou, pak nemám co řešit. Doporučuju. (06.02.2010)