Obsahy(1)
Film podle knihy Georgese-Marca Benamoua Mnichovský přízrak, kterou scénaristicky ošetří Václav Havel, nám ve vzpomínkách bývalého francouzkého premiéra Édouarda Daladiera oživí události tzv. Mnichovské dohody a jejího dopadu jak na naši, tak celosvětovou budoucnost. (catr)
Diskuze
to ani neříkejte.. Věříme ve Formana:)
to ani neříkejte.. Věříme ve Formana:)
Tak proč tady je?
Forman má prý už vážné problémy se zrakem, takže kdo ví, jestli ještě někdy něco natočí (za rok mu bude 80). Rád bych mu to přál, rozloučit se s průměrným flákem Goyovy přízraky by nesvědčilo jeho pověsti. Ovšem adaptovat nějaký paskvil nudícího se penzisty Havla, to také není něco, co by k němu sedlo.
Davidprotest: Amen... Ovšem myslím že na vnuky Stalinovy se hledět nebude... A vůbec, když si můžou americký režiséři dovolit točit filmy, který nejsou pro USA (neřkuli pro její kamarády) lichotivý, tak doufám že Forman nebude připosranej a případně moc korektní scénář trošku vylepší...
No doufám, že Forman dobře vykreslí to zrádcovství ze strany států mnichovské dohody, ovšem bojím se velice, že pokud bude scénář dělat Václav Havel, který je silně prokatolický, proněmecký a proevropský, tak se asi dočkáme jen dojáku který se bude snažit jen aby náhodou pány s Anglie, Francie a Německa a další bratry z krve Kainovy neurazil, a který jen rozmaže to, co stejně už nevzdělaná světová veřejnost ví a nepřinese pravdivý vhled do intrik největších států Evropy. Doufám, že se toto nestane a Miloš Forman si to "vošéfuje" aby to bylo tak jak je potřeba a aby to vykreslilo pravdu, jen se obávám, že to tak nebude.
Mnichovské dohody? To je jak Beneš čekal ze dveřma až se "vyšší" rada dohodne? To by mohlo být zajímavé :)
Reportérka: Není to tak dávno, co jste chtěl točit film o mnichovské dohodě tak, jak zůstala ve vzpomínkách tehdejšího francouzského premiéra Édouarda Daladiera. Jak vysoký byl rozpočet tohoto filmu?
Forman: Téměř dvacet miliónů dolarů, ale kvůli tomu ten film nepadl. Autor románu Mnichovský přízrak Georges-Marco Benamou, podle kterého jsme napsali scénář, se chtěl stát i producentem, jenže to by si práva na film a již hotový scénář musel koupit od Pathé. Jsou to extra peníze, které nemá a nikdo mu je nedá. Samozřejmě může scénář přepsat. Nesmělo by tam však být nic z toho, co je už hotovo, ale pak nemám důvod, proč bych to dělal.
Film o mnichovském diktátu by navíc mohl být Němcům, Francouzům i Angličanům nepříjemný, takže úvaha určitých lidí je taková, že by na tom mohli prodělat.
Tak to vypadá, že tenhle projekt je definitivně mrtvý... jinak rozhovor zde - http://www.novinky.cz/zena/styl/220979-milos-forman-anglictinou-se-doma-jen-tak-zlomit-nenechame.html - doporučuju přečíst, ostatně, jeho nápad na zfilmování Lidic zní hodně zajímavě a je škoda, že to nebude takto zfilmováno.
V kvality zmíněného filmu dopředu nevěřím vzhledem k účasti Havla a Formana na tomto projektu. Dle mého by z toho vzešel politicky korektní (historický) paskvil, který by tendenčně ubíral na vině všem tehdejším zrádným spojencům, o Němcích ani nemluvě. Naomlouval se Havel Němcům již dost a dost, chudákům jsme přece tolik ublížili. Dnes se musíme v Evropě povinně všichni milovat, s ohledem na blížící se uskutečnění plánů na vznik Evropské federace, Lisabonská smlouva je jen začátek.
Hmm, už to jeho převedení Mnichova k preventivním úderům mě naplňuje skepsí.
Tak z toho asi nakonec nic nebude.. http://kultura.idnes.cz/milos-forman-pro-idnes-cz-zadne-dalsi-filmy-mam-prazdniny-pzl-/filmvideo.asp?c=A090705_162109_zpr_mff_jaz :((
No na to sa teším jak malé dieťa som zvedavý či to bude aspoň tak skvele ako Amadeus.
Hodně mě zajímá herecké obsazení, třeba kdo bude hrát Hitlera... ale jinak se samozřejmě těším :)
Wow, tak jestli se tohohle Forman nepustí tak se máme na co těšit. Doufám že se zase zapíše nákou hitovkou jako byl Amadeus apod.
Obsah z Daemon.cz: Mladá americká novinářka se v létě roku 1968 rozhodne vypátrat pamětníky mnichovské konference a objasnit po třiceti letech zákulisí dne, který zásadním způsobem ovlivnil osud Československa, Evropy i samotných aktérů schůzky. Když zjistí, že jediným žijícím účastníkem je bývalý francouzský premiér Édouard Daladier, vypraví se za ním a navzdory počátečnímu odmítnutí nakonec získá politikovo svolení, aby pro svou práci využila jeho soukromý archiv i vzpomínky, s nimiž se jí po dlouhých letech života v ústraní rozhodne svěřit. Před čtenářovýma očima se tak začíná odvíjet strhující drama osudného zářijového dne roku 1938, doprovázené výstižnými psychologickými portréty jeho hlavních aktérů - panovačného Hitlera, sebevědomého Mussoliniho, přehnaně smířlivého Chamberlaina i vnitřně rozpolceného a nakonec podléhajícího Daladiera - a podpisy jejich konfrontací i společného úsilí dospět ke vzájemné přijatelné dohodě, jež má na úkor osamoceného a k jednání nepřipuštěného Československa „zachránit všeobecný mír". Benamouův román mistrně oživuje historickou událost, jež se stala symbolem hanebné politiky ustupování agresi a porušování mezinárodního práva, a kromě mimořádného čtenářského zážitku přináší i řadu podnětů k zamyšlení nad procesem utváření lidské paměti, nezřídka se snažící překrucováním skutečnosti uchránit člověka před tíhou vlastního svědomí.
Toto by mohlo vzniknúť.
Havel píše scénář podle knižní předlohy francouzského spisovatele Georges-Marc Benamou. Doporučuji následující rozhovor: http://www.reflex.cz/Clanek33797.html Georges-Marc Benamou pojal knihu Mnichovský přízrak jako zpověď Édouarda Daladiera v osudných zářijových dnech, kdy západní velmoci v Mnichově ustoupily Hitlerovi a dovolily mu připravit Československo o pohraničí. V roce 1968 se mladá americká novinářka rozhodne u příležitosti třicátého výročí konference oslovit k rozhovoru posledního žijícího účastníka: bývalého francouzského premiéra, který žije pozapomenut kdesi na venkově. Žádostem o rozhovor se Daladier nejdříve vzpírá, ale nakonec žurnalistce vyhoví. Z jeho líčení zaznívá sebelítost, hořkost a zklamání – stál přece sám proti celému světu! Nevybíravě hodnotí Chamberlaina, který ho donutil, aby nechal ve štychu ty "chudáky demokratické a frankofilní Čechy". Málokdy se v textu objevuje korektnější a historicky přesnější výraz Čechoslováci – na slovenský národ Daladier nebo autor nějak pozapomněli. Daladier si stěžuje, jak mu třináct hodin v Mnichově změnilo život a vlastně zkazilo do té doby hvězdnou politickou kariéru. Není to však jednostranná obhajoba politika, kterého k dohodě s diktátory nutil strach z opakování války a mimo jiné i obava, že by do ní musel jeho syn. Díky pohledu novinářky si čtenář uvědomuje, že ani Daladier není takové neviňátko. Když si stěžuje na francouzskou izolovanost, vmete mu Američanka do tváře, že Čechoslováci, a hlavně jejich prezident Beneš, cítili totéž, když je spojenecká Francie zradila.
Ano téma zajímavé ale právě ten Havel coby scénárista mě naprosto odrazuje.
