Mám rád: dobré filmy, nezdravá jídla, dalešické pivo, klasickou hudbu, karambolový kulečník, šachy, mariáš, Monty Pythony, houbaření, atomovou energii, Linux, Google...

Nemám rád: televizi, vánoce, velikonoce, silvestry atd, bezdůvodné chlastání, sporty u kterých se člověk potí, českou fotbalovou repre, komunistický vrahy, Windows, facebuch...

Pracuji ve znojemské videopůjčovně SVĚT

K práci ve videopůjčovně jsem se dostal čistě náhodou, každopádně jsem si tím splnil svůj malej sen, filmy jsou moje hobby. Paradoxně nyní, když mě film živí, už nemám takovou potřebu chodit do kina (přestože videopůjčovna je součástí kina a jako zaměstnanec mám pochopitelně návštěvy na představení grátis). S prací se to prostě nemá přehánět :-)

K filmům umím být tolerantní, kolikrát i nadhodnotím, pokud snímek obsahuje nějaké "kulervoucí" scény, které mě dostanou (např. Matrix). A naopak, pokud mě nějaký, byť relativně solidní film, pořádně namíchne, neštítím se prásknout tam odpad, i kdyby se jednalo o nějaké populární dílo s vysokým hodnocením. Pravdou ale je, že sračkám se obloukem vyhýbám, takže podobných filmů nevidím mnoho. Jak to dělám? Třeba se vůbec nekoukám na filmy, jejichž DVD má bílý obal, obsahující smějící se šťastné mladé lidi, viz typický příklad.

Za filmového odborníka se v žádném případě nepovažuji a ani nemám potřebu si na něj hrát. ČSFD je pro mě především nepostradatelný pracovní nástroj. ČSFD je prostě moje pravá ruka.

Co se týče výtek na údajně "přehnanou obtížnost" místního testu filmových znalostí, já jej naopak považuji za velmi lehký, každý filmový fanda s alespoň průměrným filmovým přehledem by jím měl bez obtíží projít. Osobně je mi velmi líto, že dnes už mohou psát komentáře i jedinci s prachbídnou úrovní rodného jazyka, kteří si ČSFD pletou s příšernými teenagerskými weby typu libimseti a pod. Viz lůza typu TheMaker a spol :-(

Jo a ještě tu mám jeden vzkaz pro jedince, kteří by mi chtěli nabídnout čachrování s body (dej mi bod a na oplátku ho dám já tobě): jděte rovnou jinam, na takový kraviny já nehraju.

Rád bych vám představil svoji nejoblíbenější kratochvíli, královskou disciplínu karambolového kulečníku - trojband, slangově kvarty. Hraje se se třemi koulemi (bílá, žlutá, červená) na stole bez děr. Jeden hráč hraje s bílou koulí, druhý se žlutou. Hráč musí svojí koulí (koule č.1) trefit obě zbylé (koule č. 2 a 3). Před dokončením karambolu, tj. předtím, než se koule č. 1 dotkne koule č.3, se MUSÍ hráčova koule MINIMÁLNĚ TŘIKRÁT dotknout libovolného mantinelu. Královská disciplína karambolu a IMHO i všech kulečníkových her vůbec, ať si fanoušci Snookeru brblají co chtějí ;-)

Zamiloval jsem si tuto hru víc než šachy. Na kvartách mě fascinuje ta geometrická podstata hry, která jistě neunikne ani oku laika. Krásně zahraný strk u mě vyvolává stejné estetické pocity, jako krásná šachová studie.

Dost už bylo řečí - starší video vám představí fenomenálního Frederica Caudrona: