Crows Zero

Úvodní scéna na zahájení školního roku na střední škole Suzuran už jen vzhledem budovy, ve které se odehrává, značí, že mladíci na téhle škole asi zrovna nerostou pro červený diplom a slovy jednoho ze studentů "svou hodnotu dokazují pěstmi". Takaši Miike to rozjíždí jako absurdní středoškolácký film dotažený do extrémů, takže po intermezzu s japonským Billy Idolem se příběh rozvíjí tak trochu epizodním způsobem, kdy se hlavní hrdina Gendži snaží nashromáždit spojence, aby mohl vyzvat místní velké zvíře Serizawu a stát se králem školy Suzuran, protože náplní dne studentů na této střední škole je závod o to, kdo bude mít větší péro, tedy větší gang, který potom postaví proti sobě a dají si mocně přes držku. Epizodní je to proto, že Gendži s jakuzáckým parťákem Kenem shání spojence přes různé filmové žánry :) první dokonce je takové parodování středoškolských romantických komedií, ale dostane se samozřejmě i na bitky a na témata přátelství a cti. Taky se během filmu objeví i spousta úplně ujetých vtípků, ale to hlavní co tam mladí pánové provádí jsou pochopitelně bitky, které jsou natočené velmi pohybově, dynamicky, zábavně a divák si může vychutnat každé kopnutí a ránu naplno a že jich je ve filmu hodně. Není to martial arts film a bitky jsou surové a asi jako chuligánský street fight, ale i v tomhle chaosu kde se to mele hlava nehlava je zapracovaná zajímavá choreografie a taky je to často komiksově nadsazené. Bitkám pochopitelně kraluje finální střet, na který se celou dobu čeká. Ono to je tak trochu dokonce i jako "sportovní" film o soupeřících týmech, až na to že sportem je tu monstrózní bitka :). Čeho je ve filmu ale fakt moc je testosteron, který z něho přímo teče v proudech, protože to co je pro holky Whip it! je tohle pro kluky a takhle moc klučičí film jsem ještě snad neviděla a nedivila bych se, kdyby japonští středoškoláci zvýšili počet výtržností ve městě po shlédnutí tohohle filmu, protože by taky chtěli, aby se projevil ten "hero inside" za zvuků popíku a ostrých kytar při bitce v dešti a blátě :). Od pětky mě ale odradila takový trochu spěch, protože Gendži musí během dvou hodin stihnout spoustu věcí, Takaši Miike rozehrát spoustu motivů přátelství a loajality atd. a všichni ostatní musí stihnout co nejvíckrát se pobít, takže něco je takové možná trochu nedotažené, i když všechny rozjeté části děje byly zábavné. A taky možná to až absurdní poměřování péra mě zrovna moc nebralo, protože o tom ten film prostě je :), ale možná že na druhé nebo třetí kouknutí už bych možná tu pětku dala, kdyby mě to dokázalo přesvědčit pořád tak dobře jako na první kouknutí. :) (12.12.2010)

V tomto filmu nehledejte prvořadě hlubinu hodnot, tím neříkám, že zde nejsou. Miike sice chtěl ukázat na nesmyslnost rvaček mládeže, z kterých později vyrostou (Mechanický pomeranč), ale s jakou poetikou ztvárnil všechny boje a ta Narutovská výdrž v nich mě prostě uchvátila. Středoškolské prostředí s vysokou frekvencí dynamiky a akce. (27.10.2011)

Tak máme tu dva ambiciózní teenagery, kteří chtějí převzít nadvládu nad střední školou Suzuran... O jejich bojových i přesvědčovacích kvalitách k tomu je následovat se během filmu několikrát přesvědčíme a nebude chybět ani pár vyloženě srandovních scén... Závěrečná bitka v silném lijáku je třešničkou na dortu a co se chorea týče, jedna z nejlepších mnou dosud viděných... Stopáž je mírně přepálená a i celý příběh velmi prostinký, i s tou odbočkou na Yakuzu a tím zastydlým středoškolákem, ale ve výsledku jsem se bavil skoro maximálně... Navíc je to všechno natočeno a podáno "very cool" v tom nejlepším slova smyslu... (15.07.2012)

Japonští hezounci ve filmovém anime mezi sebou soutěží, kdo ho má většího...drama jako hrom a přímo na mě cákaly emoce... a zase se hezky odrážely a tak jsem se začal těšit aspoň na vymazlené souboje a prd, kluci se na sebe skoro vždy drsně zadívali ( nebo ani to ne) a střih, většina skučí na zemi a je vymalováno...hmm. Sem tam jsem se ale uchechtl, Ruka byla pohledná a snesitelný japan rock to u mě vytáhne na hvězdičku. (08.06.2012)

Drsné a zaujímavé. Ale vzťahovo nedostačujúce a okrem finále v rámci postupne budovaného napätia pre mňa aj nefunkčné. Pričom začiatok, ktorý bol značne odľahčený pôsobil veľmi osviežujúco. Po pol hodine sa to zvrtlo na ťažkú drámu a postupne som tomu prestával veriť. Na to ako som mal Miikeho rád mám pocit, že je strašne nesúrodý. Strašne povrchný a strašne pozlátkový. Ale bez presahu. Filozofia na ktorej mal byť postavený príbeh sa objaví v posledných 2 minútach a pôsobí strašne samoúčelne. Pri Ichi the Killer bolo aspoň to nepríjemné násilie. Tu je to také tancovanie v blate. Priemer. Ale už sa k tomu asi nikdy nevrátim. (05.11.2017)