Crows Zero

Wow. Konečně jsem viděla Shuna hýřit nějakými emocemi :-) 100% musím shlédnout dvojku, protože tohle byl opravdu nářez. Bitky, bitky, bitky, krev, krev, déšť, přátelství, oddanost, spravedlivost... bože, to bylo super...! Oči navrh hlavy, bušící srdce, no, já hořela :-D Prostě dobrej film, kde mě občas štvala kamera, protože jsem si pořádně nemohla prohlédnout všechny rány, co kdo dostal... (12.06.2009)

Takashiho nemám moc v oblibě, ale tohle mi přišlo jako od někoho úplně jiného a daleko daleko lepší. Jde o boj studentů o ovládnutí nejdrsnější školy. Ovládnutí ne pilným studiem umění a skvělými výsledky v matematice, ale v boji na blízko. Scénář je jednoduchý, ale v pohodě to stačí. Na tohle se asi budu snažit lákat lidi, co se z nějakých důvodů bojí asijských filmů. Není to tak umělecké, je to nabité akcí a spád to má taky výborný. Nebude hrozit, že by si někdo pletl herce, protože každý má jiný účes, zuby nebo dokonce masku přes ústa. V těchto parametrech se to daleko víc podobá současným blockbusterům, jen je to víc kompaktní. No a taky bych to odhadl na 15+, což mají lidi radši. (04.03.2011)

Zábavné, stylové ale na tak přímočarý příběh zbytečně rozvleklé. Nevyrovná hudba od naprosto božských The Birthday a podobných přes příšerné a nehodící se R&B. Po šesti letech od prvního shlédnutí původní nadšení výrazně vyprchalo. Skvělé a trefné obsazení nicméně stále baví. Bez Yamady a Oguriho by film byl poloviční. (07.03.2009)

V tomto filmu nehledejte prvořadě hlubinu hodnot, tím neříkám, že zde nejsou. Miike sice chtěl ukázat na nesmyslnost rvaček mládeže, z kterých později vyrostou (Mechanický pomeranč), ale s jakou poetikou ztvárnil všechny boje a ta Narutovská výdrž v nich mě prostě uchvátila. Středoškolské prostředí s vysokou frekvencí dynamiky a akce. (27.10.2011)

Bitky, súboje, boj o pozíciu. Krv strieka, mláti sa všade, no najradšej rovno do papule. Na odľahčenie a v protipóle k tomu ultra melodramatické a zasnené lyrické scény. V komentároch sa objavuje, že režisér sa naladil na západnú nôtu. Nuž, myslím, že ak by sa napríklad američania pokúsili natočiť obdobný akčniak s takou megadávkou protipólnych vyhrotených emócií v škále od romanticky zadumaných úvah o priateľstve, zrade, konkurencii po pudové, zversky násilné ukričané súboje, tak tento koktail by smeroval maximálne tak k nejakej komediálnej paródii. Takaši Miike má všetko toto pod kontrolou, vrátane prítomného humorného nadhľadu.  Všetko pod zdanlivo nezúčastneným dohľadom yakuzy, riešiacej si vlastné konkurenčné problémy. Ale aj japonská mafia dobre vie, že čo sa za mladi naučíš, v podsvetí neskôr zúročíš. Všetko sprevádzané asi pol tonou japonského rocku. Veď koniec-koncov, o tom to je. Že absolútnym lídrom sa nikdy nik nestane, pretože vždy je tu ktosi nový. Alebo iný, koho si nemožno podriadiť. Pretože život je len rokenrol. (29.05.2021)