Crows Zero II

Zatímco v prvním díle Miike s nadsázkou reflektoval principy žánru chuligánských šónen mang, zde odhaluje jejich schematičnost tím, že jí nastavuje nezakalené zrcadlo a předkládá divákům ryze mechanický řetězec atrakcí. Dvojka Crows Zero tak jen ukazuje, že vše již bylo řečeno v prvním díle a druhý je pouze bonus na generování zisků; byť z řemeslného hlediska naprosto dokonalý. (31.10.2010)

Zpočátku mě to neoslovilo tolik, jako první díl... přecejen méně humoru a akce už nejsou tak neokoukané. Navíc se mi předtím hodně líbila linie s Kenem, kterou zde prostě už nic nezastoupí. Každopádně už jen kvůli závěrečné bitce sledování vůbec nelituju. Tam je to takovej nářez, že se mi to skoro chce hodit do jednoho pytle s jedničkou. (22.06.2011)

Po monstrózní bitce se Serizawou se Gendžimu omylem podaří rozpoutat válku s konkurenční bitkařskou střední školou Housen, která do té doby udržovala se školou Suzuran příměří kvůli tragické události z let před nástupem Gendžiho na Suzuran. Druhý díl Crows zero se nese v trochu vážnějším duchu, chybí tu komiksová nadsázka a spíš než soutěživost tu mladíky proti sobě žene nenávist. Tak jako se Gendži a jeho parta blíží maturitě, tak se i děj filmu a jeho postavy blíží spíš dospělejším otázkám a musí čelit tomu, že mlátit se hlava nehlava na střední nejde donekonečna a jednou budou muset chtě nechtě dospět. Tohoto se týkají dějové odbočky s Gendžiho otcem, bývalým studentem Suzuranu Kawanišim a taky i hlavní děj filmu a kam až se dostane soupeření mezi Suzuranem a Housenem. Chybí tomu už prostě taková ta hravost a je to sice dospělejší, ale ne úplně a působí to trošku nedotaženě. Další změna oproti prvnímu dílu je méně dynamické pojetí bitek, jednodušší choreografie a taková odtažitá kamera, protože v prvním filmu byl pohyb kamery mnohem pohybovější v těch bitkách a víc to diváka vtáhlo. Toto osekání se ale nahrazuje větší brutalitou a větší krvavostí, kdy už je divákovi málem líto těch hodných milých chlapců ze suzuranu jakou dostanou nakládačku od přesily plešatých Housenek. Celkovým dějem je to ale taková pomalejší verze prvního dílu, takže pochopitelně se čeká i na nějaký ten finální střet, který je tu docela velký a dlouhý, ale bohužel díky odlišnému pojetí bitek to mohlo být mnohem lepší, takže přinejmenším se to vykompenzuje větším počtem Housenkáčů ke zbití :). A nechybí ani song od Street Beats, který mimochodem v úvodních titulkách k druhému dílu předznamenává trochu "dospělejší" náplň příběhu, nechybí nějaké ty vtípky, ikdyž trošku laciné občas a očividně jen aby to nebylo tak suché, a samozřejmě nechybí Lindaman, který je skoro jak maskot těchto dvou filmů o Gendžim, Serizawovi, Izakim, Makisem, Tokiem a celou jejich partou na škole Suzuran :). Ale když se u jedničky ještě dalo uvažovat mezi pětkou a čtyřkou, tak tady to je jen ta čtyřka už. (29.12.2010)

Po skonceni prveho dielu som sa na druhy tesil i ked s obavami, ze ci nepojde len o recyklaciu toho isteho. A obavy sa naplnili, i ked to v konecnom dosledku nie je az tak zle. Druhe "vrany" sa snazia naznacovane motivy z jednicky (pocetne bitky a akcne sekvencie ako ekvivalent vyjadrovania emocii priatelstva a chlapskej spolunalezitosti ku "zenskym" zanrom) obohatit o nove prvky (rodina, vysporiadanie sa z minulostou), ovsem robia to iba velmi naznakovo a nefunkcne, cim zbytocne natahuju uz beztak premrstenu stopaz. ____Vyprazdnenie zivota mladikov mimo gang a jeho peripetie je este intenzivnejsie ako v prvych "vranach" - zensky element je tu takmer eliminovany, zaverecna bitka sa odohrava aj v samotnom priestore vnutra skoly - ziaden naznak, ze dane prostredie ma mimo posobenie gangsterskych sarvatiek aj ine funkcie a ucely. A hlavne na konci filmu su postavy takmer tam, kde boli na zaciatku prveho dielu - tam kde film Drop (dalsi japonsky prispevok do kategorie filmov "gangy a skolaci") na konci naznacuje pre hrdinov novy smer a posun vo vlastnom zivote, Miike a jeho banda skolakov nema tu silu sa (zatial) ubrat dalej.____Vrany zaujimavo pracuju aj s modelom "akcnej postavy", resp. jej vzhladu-> 80. roky mali v akcnom zanri silne muskulatury resp. n-nasobnych majstrov bojovych umeni, 90. roky potom upustaju od vypracovanych tiel smerom k telam vysportovanym, pricom rovnocennym faktorom sa stava inteligencia hrdinov. Na konci prveho desatrocia noveho milenia potom Miike prinasa mladikov, z ktorych vacsina po odhaleni tiel vyzera ako aktivny ucastnik hladovky, ovsem silu a razanciu ich uderov, spolu s vytrvalostou toho, kolko uderov znesu, by im mohol zavidiet aj Terminator.____Samotne bitky su oproti predchodcovi ovela menej stylizovane, dokonca aj choreografiou menej napadite. Vo vysledku ide o pokracovanie, ktore svojmu predchodcovi hanbu nerobi, hoc je de facto zbytocne. Na jeho konci som si totiz pomyslel > "Diki Takashi, bolo to fajn, ale treti diel uz prosim nie". (12.08.2009)

Ten finální souboj je neskutečná pecka, má skvělou choreografii, a i když je velmi dlouhý, rozhodně neztrácí náboj. Takashi Miike je neskutečný šílenec a nebojí se výzev. A je to dobře, protože mu to prostě vychází. Ano, je to dost podobné prvnímu filmu, ale ten mě nedokázal tak skvěle strhnout jako druhý díl. Miike je prostě šílený génius a já mu to žeru. (19.06.2015)