Plavec

Projasněný imaginistický snímek potvrzuje, že se skutečnost zvýznamňuje a ospravedlňuje ve své slasti i krutosti jen jedinečným lidským vhledem. V tom rytmickém sauntering, které podstupuje ten vnímavý (polo)nahý člověk, se záhy odhalí, že ona plavba, kterou se vydává k domovu, se neobejde bez nebezpečné chůze, při níž je nejzranitelnější a která míjí jeho vysněný cíl již prvním tempem, jak to signalizuje i vzrůstající chlad, který se postupně přenáší i na diváka... Přes očekávatelné ztroskotání se každý bazén zvýznamní odlišně založeným dialogem a otevře tu odbytě vytištěnou knihu jménem Život pokaždé na jiné stránce. Číst se dá odkudkoliv a tedy nevím, zda Plavec pojednává spíše o síle snu, anebo o moci ponížení, která prohloubí lítost nad nesmazatelnými minulými stopami: hrdina utvrzuje svá dávná přátelství, křísí své licoměrné milenecké svazky, své zrady, i vzdouvá nové vlny milostných erupcí, čerstvých lží – a souběžně prochládající ustupuje ze svých snových pozic, smršťuje se mezi ubožáky, po jejichž zbytných šíjích kdysi kráčel ke své budoucnosti. Vedle toho všeho ovšem Plavec pojednává i o vodě a její obrodné síle. Plavání, společné plavání, odkazuje k tomu nejprvotnějšímu lidskému pohybu – k hlubokému splývání v sladké temnotě matčina lůna, jehož jsou maloměstské bazény ironickou parafrází. Ned se proplavává falešnými ztracenými ráji až k tomu svému. Každá voda ho pojímá jako ztraceného, jen ta poslední, nezachytitelná, vtělená deštěm, již jen odplavuje jeho naděje... (25.03.2018)

Teda - videl som už kadečo, mal som pocit, že ma už naozaj nič nemôže nejak extra vykoľajiť a vyviesť z miery, prekvapiť a zmiasť... no tento film mi ukázal, ako veľmi som sa mýlil. Čudne surealisticky poňatý Plavec, na ktorom sa bez pochyby čas už značne podpísal, je v niečom magicky smiešny a v niečom nepredvídateľne čarovný, zároveň veľmi divný a miestami skutočne nechcene humorný - a potom zasa nepatrične poetický.. potom zasa morálne veľmi sporný... a napokon prekvapivo hlboký, pričom si stále udržuje akúsi naivitu až insitnosť... Skrátka, pre mňa osobne ešte žiaden film tak strašne nezapadal do žiadnej "škatuľky", vymyká sa akýmkoľvek "racionálnym" hodnoteniam a pokusom o priradenie počtu hviezdičiek; (03.05.2014)

Plavec je úžasnou sondou do života muža, ktorý chce navštíviť manželku s dcérami a zvolí si netradičnú metódu. Všetko konanie sa zbiera do záverečnej pointy, čo je možno pre niekoho málo, ale mňa zaujala predovšetkým tá cesta a postupné odhaľovanie vlastnej minulosti, ktorú síce hlavný hrdina pozná, ale zrejme si ju nedokáže uvedomovať. Burt Lancaster podáva poctivý civilný výkon, svoj film odohrá v plavkách alebo holým zadkom, čo je tiež istým spôsobom výnimočné. Vynimočná je aj kamera, ktorá sa púšťa do nádherných obrazov a s pomocou hudby znásobuje cestu hlavného hrdinu. (31.01.2022)

Plavce jsem chtěl vidět od té doby, co jsem četl o jeho dráždivě tajemné základní zápletce ( cca 2 roky dozadu ). Navíc je o tomto filmu zmínka i v mé oblíbené příručce Malé dějiny filmu. -- Muž ve středních letech odhaluje pokrytectví svých zámožných přátel, ale především zkaženost sebe sama. Léta lhal sám sobě do očí, ale nyní postupně poznává zdrcující pravdu. Tajemná, gradující atmosféra ( informace o hl. postavě se dozvídáme postupně ), jímavá smutná hudba Marvina Hamlische, průzračně modrá voda bazénů v sytých barvách Technicoloru, výrazná pohyblivá kamera, ale především, především BURT LANCASTER... (15.12.2005)

Jako nápad je to zajímavé a natočené to je skutečně trochu mysteriózně (navíc swim-walk-road-movie se hned tak nevidí), ale přece jen je poznat, ze je to natočené podle povídky, takže jsem měl osobně pocit, ze film trvá přes dvě hodiny, navíc to téma navštěvování bazénů a povídání s lidmi se brzy okouká stejně jako Burt Lancaster pouze v plavkách. Konec se během děje (no... děje... přecházení mezi lokacemi a sbíráním informací - ne pro hlavní postavu, ale pro diváka) dá docela brzy odhadnout, i téma samotné. (06.02.2022)