Turínský kůň

První film Bély Tarra který jsem viděl - pohříchu mám ve filmovém vzdělání ještě značné mezery. Na jméno tohoto režiséra jsem nedávno poprvé narazil v diskuzi k tvorbě Ivana Vojnára a když jsem si přečetl verbalův zdejší geni(t)ální komentář, musel jsem si "Turínského koně" ihned sehnat - rozhodně nelituji. Bez ohledu na filosofické či jiné výklady tohoto snímku, pro mne se jedná především o nevšední estetický zážitek a mimořádně působivé přenesení pocitů (nejen emocí, ale zde především fyzického vnímání chladu, větru, všeprostupující sychravosti) z plátna (respektive obrazovky) na diváka.Svojí verzi výkladu smyslu "Turínského koně" pochopitelně mám, ale abych se vyhnul nenávistnému spílání antiintelektuálně zaměřených komentátorů, nechám si ji pro sebe, stejně jako obšírné (byť pro fanoušky filmu možná zajímavé) srovnávání snímku s tvorbou jiných umělců. Zkrátka a dobře - další díla Bély Tarra hodlám shlédnout v brzké době a soudě podle "Turínského koně", mohu jeho originální vidění světa jenom doporučit. (08.11.2013)

Nekompromisní jízda! Film hodně "nepřátelský" k divákovi. Sjetý na několik záběrů. Proti tomuhle je Tarkovskij maximálně akční :-). Minimum zvratů, děje, slov. Jeden hudební motiv. Derzsi neskutečnej ( zajímalo by mě, jak by si vedl Krobot, který to měl prý hrát ). Chtěl jsem dát *** jako průsečík mezi maximálním hodnocením za formu a koncept a minimálním hodnocením za nudný děj. Ale když se mi to rozleželo, přidávám ještě jednu za odvahu. Navíc tenhle film narozdíl od řady dalších jen tak z hlavy nevysublimuje. Ale, že bych to musel vidět dvakrát... :-) ( 46. KVIFF ) (12.07.2011)

Geniální - ale rozhodně úplně jiným způsobem, než jsem to od Tarra očekával. Je to úplně někde jinde, než jeho předchozí snímky. A Miroslav Krobot tam nakonec vůbec nehraje. - - - Jediný Tarrův komentář k Turínskému koni, který před plátnem řekl, byla věta: "It´s done". Načež se usmál a odešel :) A lepší tečku za svým dílem mohl asi těžko udělat. - - - To se to teď bude krásně psát, když máme jeho dílo tak pěkně uzavřené :) - - - P.S. Nevím, jak tomu bylo jinde, ale na druhé terase Berlinale Palast odešla během filmu minimálně polovina lidí. (delší komentář bude později) (16.02.2011)

Po velkolepém úspěchu našich šikovných fotbalistů na Euru 2016, kterým se podařilo obsadit v základní skupince nádherné 4. místečko, bylo třeba završit krásně vypadající večer něčím vskutku depresivním. Přiznám se, že z dvou a půl hodinové výpravy do země, která si na rozdíl od nás vystřílela postup už po dvou utkáních, šel opravdový a nefalšovaný strach. Nejsem ani koutkem duše fanouškem všemožných artovin. Tohle byla ovšem totální pastva pro oči i uši. Opravdu přenádherné záběry kamery ve spojitosti s úžasným zvukem a doprovodným soundtrackem vytvářely přenádherně depresivní atmosféru ukazující absolutní rezignaci na život jako takový. Na první pohled toho opravdu není moc k vidění. Dva lidé nesoucí se na vlnách automatismu a stereotypu každodenních rutinních činností, jeden lenošný koník (mimochodem, excelentně hrající), rozpadající se chaloupka a intenzivní vítr. V takové sestavě člověk nakoukne na 6 takřka totožných dní, kde jen občas a na velmi krátký okamžik vybafne na diváka zpestření, které je zpravidla ale velmi rychle pohřbeno, protože o nic takového ústřední postavy nestojí. Nikdy bych nečekal, že u mě podobný film někdy dovede zabodovat. Monstrózní překvápko a naprosto úžasný filmový klenot. Nějaké hluboké rozbory všemožných filosofických paralel k současnému směru naší civilizace, si dovolím ponechat povolanějším, i když jsem si jich pochopitelně také všiml. (22.06.2016)

Čekání na Nietzcheho na větrné hůrce aneb krutá absurdita na úkor diváka. Kůň netáhne, postavy sedí a zírají z okna a divák sedí v kině a zírá na ně. Jakýkoli náznak smyslu či významu je okamžitě rozmetán (grandiózní apokalyptický monolog souseda). Není nad kolektivní zážitek v kině, kde padají z publika famózní komentáře nepřítomného dění na plátně jako "dyť to ani nedojed", "tam je ale zima" nebo "kolik tam bude dní"? Jak příznačné, že v hektickém shonu festivalu člověk uhání na film, kde se nic neděje a červotoč dává dobrou noc, aby mohl v prázdných obrazech marně hledat kontemplaci nad tíhou lidského či koňského údělu. Béla Tarr přebírá po F.A. Brabcovi cenu za nejlepší režii větru. Jako film mizérie, jako performance nádherně podlé. (03.07.2011)