poster

Turínský kůň

  • Maďarsko

    Torinói ló, A

  • Německo

    Das Turiner Pferd

  • Německo

    Pferd von Turin, Das

  • Francie

    Le Cheval de Turin

  • Slovensko

    Turínsky kôň

  • Velká Británie

    Turin Horse, The

Drama / Podobenství / Poetický

Maďarsko / Švýcarsko / Německo / Francie / USA, 2011, 155 min

Kamera:

Fred Kelemen

Hudba:

Mihály Víg

Producenti:

Ruth Waldburger
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Orvokki
    *

    Vlastne ani neviem čo mám k tomu filmu povedať. Vedela som že je dlhý a vedela som aj prečo. Takže v tom má spočívať jeho sila? V dlhých záberoch? Hudba bola... no vlastne úplne obyčajná. Po celý čas som sa snažila prísť na to, prečo má tento film tak vysoké hodnotenia. A neprišla som na to doteraz. Prepáčte, ale minútové zábery na pálenku, potom na dvere, potom na niečo iné a potom zase na niečo iné ma fakt neberú. Postarší muž s chromou rukou a jeho dcéra. Ich život je samota, nuda, jeden zemiak denne (najprv vidíme ako ho je on, potom ako ona, potom ako obaja z jednej strany, a potom aj z druhej), pálenka, vietor, kamenný dom a kôň o ktorom som bola presvedčená že do konca filmu umrie. Ale pár vtipných scénok tam bolo. Celé kino sa smialo (vlastne ma prekvapilo že bolo takmer plné. A neprekvapilo že dosť ľudí odišlo) keď niekto čokoľvek povedal. Definitívne mažem režisérov starší film Sátántangó z HDD. Po tom čo som videla tu, neverím že na to dokážem sedem hodín pozerať. Radšej si prečítam knihu, myslím dokonca že to bude rýchlejšie. Ešteže som v tento deň videla tri fakt dobré filmy (Ghost Writer, Hævnen a Hermano). Jednu hviezdičku dávam za fotogenickosť. Boli by z toho pekné fotky. P.S. ak mi ešte niekto povie že fínština a maďarčina sa podobajú, odmietam sa s ním baviť. [MFF Cinematik 2011, Piešťany](10.9.2011)

  • Disk
    *****

    Jeden z nejopojenějších filmových zážitků na karlovarském festivalu. Cením si publika, které bylo překvapivě tiché. Je to geniální, ovšem ne pro každého.(6.7.2011)

  • Lavran
    *****

    Tarrova Vesmírná odysea. Film, který dosahuje hypnotického účinku tím, že ukazuje všechno to (a především to), co je v jiných filmech vynecháno pro urychlení tempa. Opakovaní všedních úkonů (chození pro vodu do studny, krmení koně či vaření a konzumace brambor) tak dosahuje bezmála rituální umanutosti, skrze niž se vyjevují drobné, nicméně podstatné změny: příznaky umírajícího světa, který se pomalu a jistě propadá do absolutní tmy a syrového ticha. Vysychající studna. Kůň odmítající táhnout vůz. Pohasínající lampy. A za okny neutuchající vichřice a větrem vzedmutá oblaka prachu a listí, které připomíná popel. Chce se až říct, že Larsova vize melancholické apokalypsy - jakkoli je to srovnání čistě na efekt - vypadá vedle té zdejší jako nevkusně uslzená hříčka.(15.7.2011)

  • Marigold
    *****

    Béla Tarr se podobně jako kdysi Nietzsche dotkl svého koně a oněměl. Turínský kůň není filmem O onom turínském koni, on je ONÍM turínským koněm. Narativně vyprádzěným obrazem světa, v němž už nezůstává než zoufalství, automatismus, prázdnota. Intelektuálně monolitický obraz vyhasínajícího světa, z nějž jako poslední vzdech uniká smysl a naděje. Zbývá jen tma, vichřice a diktát nicoty, kterou na sebe samo lidstvo přivolalo. Společně s Tarrovým osobním mýtem je Turínský kůň jeden z velkých počinů současného umění, Gesamkunstwerk v již téměř zapomenutém tradičním smyslu, narativní rozvázání smlouvy s divákem a se světem, neředěné trmácení se k finální temnotě. Film, který rezonuje a troufám si věštit, že jednou bude patřit k velkým reflexím konce civilizace.(4.7.2011)

  • Subjektiv
    *****

    KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu stvořil jej: jako muže a ženu stvořil je. A viděl bůh, že je to dobré, jak panují nad mořskými rybami, nad ptactvem, nad dobytkem? Hle, dal jim bylinu vydávající semeno na celém povrchu země, které jim bude za pokrm. A viděl Bůh, že je to dobré, jak plozením a množením si podmaňují zem? "Po všechny dny svého života budete ze zlořečené země jíst v útrapách," pravil. V potu tváře jedí teď svůj chléb, dokud se nevrátí do země. Jednoho dne Bůh odebral havěť drobnou, jiného si vzal nazpět vodu. Postaral se, aby člověk nevzal ze stromu života, nežil navěky. Uzmul mu vládu nad každým živočichem lezoucím po zemi. Bůh sklidil veliké svítilny dělící den od noci. A zrušil také souš a shromáždění vod. Tu teprve spatřil, co je dobré. I pravil: "Ať nastane tma." Byla tma, den poslední. Konečně mohl spočinout. Bylo ticho. Nic. +++++ Velký krach, svíjející se spirála bytí, Bůh co vytáhl špunt z vany světa. Snad svět, snad Tarr, snad lidstvo, snad sám Stvořitel se vyčerpal a nyní mu nezbývá než po sobě pořádně uklidit. Snad ani neměl pocit, že v plné energii kdy učinil něco, co by bylo víc než nic, a kdyby, odvane ho čas. Tak za téma si vybral odebírání. +++++ V omezeném prostoru filmu, který představuje jeden dům s pustým okolím, se ještě nezastavil čas. Sám prostor se stal hodinami. Tik. Vstávat. Tak. Ustrojit. Tik. Vyvést koně. Tak. Jít pro vodu. Tik. Uvařit. Tak. Jíst. Tik. Spát. Ale když malá ručička oběhne kolečko, ocitá se zase na začátku. Žádné hodiny ale nejdou věčně. +++++ Po křivkách dlouhých záběrů kráčí kamera po omezeném prostoru a naustále naráží na jeho neviditelné hranice, nevyhnutelně se musí stáčet, obracet a setrvačně jede zase dál, aby opět narazila a uhnula a kráčela, až časem člověk pozná, že prostor ji škrtí stále víc a víc, až nemůže se pohnout již, až nevidí nic. Prostor je jevištěm pohybu a kde není jeviště, není ani pohyb. +++++ Ale omezený prostor neděsí uvězněné člověčí zvíře, co již dávno navyklo pravidelnému chodu sebehodin. Prostor se pomalu prázdní. I slova už jsou dávno pryč. Co také sdělovat, když vše se děje podle plánu, podle předzjednaného řádu? Snad jen: "Hotovo." Chlast, organické rozpouštědlo, ředidlo bolestí duše, ten nutný je. Stačí jedna píseň a ani ta nepotřebuje slova. Stačí, aby vše se dálo do skonání stejně. Jen proboha žádné změny, žádné impulzy z venku. Mohou-li natáhnout chod hodin, jako za pálenku platící soused, ať si povídá ty bláznivé řeči. Cikány vyhnat! +++++ V hodinách to skřípe, půlka malé, pomalejší ručičky zčásti ochrnula, pružina nepokoje ztrácí svou sílu. Nevítané změny se vrší, mizí důležité zuby na kolečkách, prostor mizí. Útěk je nemožný. Je příznačné, že se nikdy nedozvíme, zda-li nebylo utéct kam nebo to otec a dcera nedokázali. Nakonec již není nic a ani v něm nehyne vědomí a paměť toho, co se musí a by se mělo. +++++ KONEC SPOILERŮ. Turínský kůň je řemeslně vycizelovaný konec světa. Rozsudek, který nad sebou svět sám vynesl a vykonal. Pro mě trochu i políček vlepený Trierovi: "Méně je více!" Je funkční svojí umrlčí monotóností dlouhatánských záběrů ukončených, až když kamera dojede do míst, z nichž záběr nemůže logicky pokračovat. Monotónností, již oživují bizarní obměny. Bizarní proto, že v jiných dílech se monotónní obvykle narušuje výměnou či přidáním, ale v Turínském koni pohání dění odebírání, odebírání důsledné do poslední cihličky Vesmíru. Jako takový vyjadřuje nesmírnou skepsi a je už tak trochu na divákovi, co je příčinou a objektem oné skepse. Nabízí se odpověď, že úplně všechno. Ale zároveň nabízí dokonalou katarzi, protože teď už se nemůže nic zlého stát. Trmácení je konec. Skvělé.(1.8.2011)

  • - Film byl již od počátku natáčení prezentován jako poslední film Bély Tarra. (Rosomak)

  • - Ve snímku měl hlavní roli původně ztvárnit Miroslav Krobot. (CarloRizzi)

  • - Film vyhrál na Berlinale 2011 Stříbrného medvěda (Silver Bear - The Jury Grand Prix). (Rosomak)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace