Fong Shi Yu II: Wan fu mo di

Příběh dvojky skoro plynule navazuje na předchozí díl v jehož závěru se dal Fong Sai-Yuk k "Red Flower society" (takoví obyčejní revolucionáři). Je zde spolu se svou novou ženou a nadšeně čeká až mu nevlastní otec Chan, vůdce organizace, přidělí nějaky ten bojový úkol... Ještě než se tak stane, jsme svědky velkého fightu (velkomyslně přeskočím úvodní flashbackovou sekvenci ve které se střídají scény stejně jako barvy spektra rychlostí splašené kantonské veverky ;). Vyjde najevo že Chan je bratrem císaře (proti kterému defakto Red flower bojuje) a pokud se tahle informace dostane na světlo, mohlo by to zničit celou organizaci... Tým elitních bojovniků spolu s Fong Sai-Yukem je tedy vybrán, aby získal tajemnou skříňku, která obsahuje tuto supertajnou informaci, jak to ale ve filmech Coreyho Yuena bývá - všechno se zvrhne do mimořádně absurdních komediálních situací... Humoru naneštěstí není tolik jako v jedničce a navzdory tomu, že některé situace se přímo snaží trumfnout vše co jste doposud viděli, zůstává v divákovi pocit že je o něco ochuzen. Možná je to i trošku drsnějším laděním filmu (oproti optimistickému, až radostnému, prvnímu dílu), ovšem Corey Yuenovi tahle temná poloha moc nesedí, protože daleko jistější je právě v komických scénách, které alespoň trochu zakrývají díry velikosti mexické stodoly, kterými je scénář hustě posypaný. Naštěstí je tu záchrana a tou jsou rozhodně boje. Série Fong Sai-Yuk byla pro Coreyho velkou příležitostí a on jí chytil za pačesy - stejně jako v jedničce je tu hustě předrátováno, hází se vším co je po ruce a především - dynamika a kreativita tu mají přednost před vším ostatním. I když jsem Coreyho za choreografii nejnovějších Jet Liho anabází (KOD, The ONE, Romeo) moc nemiloval, musím chtě nechtě přiznat, že po strance bojové a akční je Fong Sai-Yuk (1 i 2) špička. Úvodní souboj, souboj na vorech (ano ten je zvlášť vypečený) nebo velké finále se záchranou Fong Sai-Yukovy matky (ano ta šílená persóna je i tady a většinou je zdrojem komických situací, Jet Li se drží spíš zpátky, ale taky si uhraje to svoje a tohle je jeden z mála filmů ve kterém ho vidíte v komediální poloze). Krom toho že kvalitu boju snižuje místy mizerný střih (např. v úvodní scéně s drakem se evidentně stříhač opřel o posuvník určující frekvenci střihu a výsledek pak vypadá jako pokus o nejdelší sérii nejkratších střihů vcelku - naštěstí se to neděje tak často a oproti jedničce střihy lépe navazují (hlavně díky vylepšené kameře)), díky tomu že fighty rázně vyčnívají nad ostatní stránky filmu, vnucuje se (jistě ne nereálný) pocit, že příběh (navzdory tomu že má své světlé stránky) je jen chatrnou cestičkou, která vede k velkolepým bojovým scénám. Jistě řeknete, že tím je přeci hongkongská kinematografie pověstná, ale v málokterém filmu je to tak očividné jako právě v druhém Fong Sai-Yukovi a proto by divák v menu DVD možná ocenil funkci "oblíbené bojové scény", protože drtivá většina běžných, ale i HK-core konzumentů se bude v omáčce obklopující boje beznadějně brodit a topit. Pár vtípků nezachrání situaci, když ve stominutovém filmu najdeme dvacet minut fightů (což je mimochodem slušný poměr). Navzdory všemu nemohu říct, že by se mi FSY 2 až tak nelíbil. Je sice viditelně slabší než jednička (která alespoň stavěla na výjimečných komediálních scénách a umně je kombinovala s boji), ale vyplatí se vidět už jen kvůli akčním scénám, které dnes už nikde neuvidíte. Takhle se prostě točilo jen tenkrát... FSY 2 vám může padnout do noty, ale vydržet ho celý bez možnosti stisknout rychlý posun vpřed by mohlo být pro některé povahy k nevydržení. Takže... je to na vás... 70% (21.04.2017) (méně) (více)