VOD (1)
Obsahy(1)
Národní umělec Karel Gott se ve své vile připravuje na zájezd, telefonuje, balí kufry, ve voze se učí text a rozezpívává se pod sprchou, kameramani Malíř a Špáta pozorují interiér jeho domova, představují jej jako kuchaře i labužníka, někdejší ředitel Filmexportu Janoušek se ptá v roli reportéra a se svým životem spokojená hvězda české populární hudby nostalgicky vzpomíná na pěvecké začátky v koláži záznamů, natočených v letech 1977 až 1985. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Počul som, že Kája je božský. Ale piesne a sprievodný tanec k nim, rinúce sa rádia a tv po dlhé roky, ma nevedeli o tejto pravde presvedčiť. Až chladného jesenného večera roku 2008 som uzrel projekciu tohto strihového dokumentu na námestí a zároveň s ňou získal tri dôkazy. Karel varil čínu, usmieval sa, spieval, usmieval sa, podpisoval fanúšikom fotky, cestoval po Japonsku, trhoch, usmieval sa, maľoval, spieval pod sprchou a usmieval sa - stále božsky. To je prvý dôkaz. Filozofické múdra o pokore, práci a nevďačníkoch, ktorým ukázal a ešte ukáže, a ktoré dokázali zaujať cca tridsať divákov-vytrvalcov, stojacich v mrazivo studenom vetre, noci a jemnom mrholení sú dôkazom druhým. Náhodne sa na projekcii vyskytnúci opilec pri pohľade na Gotta začal vykrikovať - "Kurva, to jste, Češi, Slovani?! Tady je to furt samej Němec!". Pri slovách majstrovho songu ale tento hlučný poblúdilec pokorne stíchol a v kľude dopozeral, čo predstavuje dôkaz tretí. ()
Kaja je legenda a i kdyz taky preferuji chronologicke dokumenty, tak tento dobovy je take vyborny! Videt Gotta, jak kouka na videu na Michaela Jacksona a napodobuje jeho tanec je fenomenalni:-). Gott pusobi skutecne skromne a pokorne a verim tomu, ze se v jeho pripade nejedna o pozu. Ve filmu neni obsazeno moc informaci, na divaka ale dychne atmosfera osmdesatych let. ()
Gotta nemusím a nevyhledávám, nicméně jej respektuji jako umělce. Nesmrtelného umělce...je totiž trochu děsivé, že zpíval za časů mého dědy, otce, zpívá za časů mých a mého syna a jsem si jist, že se jeho slavičího hlasu dožije i můj vnuk... Když jsem v Tv náhodou zahlédl tento dokument, neodešel jsem a se zájmem nahlédl do částečné odkrytého zákulisí tehdejší normalizační hvězdy. Jen by mne zajímalo kolik ze soukromých myšlenek Gotta tam zaznělo jako jeho niterní výpověď a kolik z toho byl zkrátka jen čtený scénář. Také mne zaujalo to množství žen a dívek v kimonech při turné Gotta do Japonska. Jakpak to tam asi vypadá na uliccíhc dnes? Asi nejpodivnějším z celého dokumentu byl záznam z koncertu, kde Gott zpívá českou angličtinou píseň Johna Lennona - Give Peace A Chance... Tuto tvář ,,mistra'' jsem opravdu neznal. * * * ()
Na tomhle jsem kdysi byl v kině se spolužákem. Ten byl zklamanej, že to není pojatý jako chronologický životopis. To jako ano. Jenže tenhle film vznikal osm let a zachytil Mistra v jeho nejlepší formě, takže ve srovnání se všemi dalšími pokusy různých televizí tohle je dodnes nejlepší dokument, co o něm byl natočen. ()
tento film som videl este ako maly chlapec a uz vtedy som "zral" Gotta... dnes ho mam este stale rad, aj ked to uz ma trochu "iny rozmer" (medzitym som objavil dalsi milion interpretov, vratane Franka Sinatru a Georgea Gershwina), ale Karel Gott pre mna uz navzdy zostane najlepsim "cesko-slovenskym" umelcom... ()
Reklama