Welcome to North Korea!
VOD (1)
Obsahy(1)
Jedna z českých cestovních kanceláří nabízí ve svém katalogu „cestu do neznáma“ - poznávací zájezd do Severní Koreje. V roce 2008 to bylo podruhé od roku 1989, kdy do KLDR vstoupila obyčejná česká turistická skupina. Každý z turistů musel přistoupit na fakt, že bude po dobu zájezdu omezena jeho svoboda – nikdo ze skupiny například nemůže „neorganizovaně“ opustit hotel nebo dokonce oslovit nějakého „obyčejného“ Korejce. Kdo a proč se vydá na dovolenou do země, která je hrozbou pro bezpečnost celého světa? Turisté z České republiky, kteří se rozhodli utratit cca šedesát tisíc korun za šest dní dovolené v KLDR, odevzdají už v Pekingu mobilní telefony, do země je zakázáno vozit také přístroje GPS nebo „závadné“ tiskoviny. V průběhu cesty se turisté několikrát klání sochám Drahého vůdce, poslouchají výklady o americkém imperialistickém zlu a s notnou dávkou ironie se obdivují monumentální stalinistické architektuře. Místní vládní turistická kancelář nechá turisty nahlédnout na předem určená místa v hlavním městě Pchjongjangu, v přilehlých oblastech a doveze je dokonce na jednu z nejstřeženějších hranic světa mezi Severní a Jižní Koreou. Ačkoliv (anebo právě proto), že je o české turisty postaráno jako o vládní delegaci, někteří přijímají tyto „atrakce“ rozpačitě a s pochybnostmi o vlastní morální zodpovědnosti. Čeští turisté a spolu s nimi filmový štáb se stávají součástí propracovaného systému, který turisty potřebuje pro svou vlastní propagaci. Severokorejská současnost navíc nápadně připomíná českou minulost. Je pro české cestovatele tento zájezd vzpomínkou na mládí prožité v komunismu, adrenalinovým zážitkem nebo jen neobvyklým způsobem utrácení peněz? Jak se člověk z demokratické země vyrovná s nařízeními a restrikcemi totalitního systému? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (345)
Upřímně radši bych zavítala do džungle než sem. Chlápek v červeném saku, který v dokumentu vystupoval, měl naprostou pravdu. Pravá a krutá realita jim byla dokonale utajena. Všechno jim ukazovali v růžovém světle. Neustále byli sledováni a hlídáni policajty. Ukázali jim pouze to, co chtěli, aby jim bylo ukázáno. Nakonec je zavedli před sochu Velkého vůdce. Průvodci jsou jedinými Severokorejci, se kterými příjde turista do kontaktu. Můžeme jen děkovat, že v tomto režimu už nežijeme a doufejme, že se nic podobného už nevrátí. Odstrašující příklad zvrácenosti. ()
Určitě zajímavé i když o životě v KLDR se stejně dovíme kulový. S tím se ale počítalo. Největší přínos je v záběrech Pchjongjangu, který vypadá jak Lehovec. Akorát mi neleze do hlavy ta spousta záběrů z autobusu a vlaku, když hned na začátku filmu psali, že je to striktně zakázané. Když chcete vědět jak to tam vypadá poslouží tento dokument dobře, pokud se chcete dozvědět jak to tam chodí doporučuji např. dokument české televize Nesměl jsem ani umřít. ()
Dokumentaristka Linda Jablonská má zaostřeno převážně na extrémní části politického spektra, ať už jde o příklon k extrémní levici či pravici (viz její předchozí dokument Kupředu levá, kupředu pravá), což je přístup velmi sympatický, v dokumentu Vítejte v KLDR! se fenoménem názorů neslučitelných s demokratickým pluralismem zaobírá rovněž. Vítejte v KLDR! je snímek analyzující a vzájemně propojující dvě významové roviny - primárně přibližuje podstatu jednoho z posledních pohrobků totalitního komunistického státního systému a sekundárně (a tak trochu překvapivě) reflexi fenoménu západní ,,zážitkové" turistiky. O tom, že prvá stránka snímku je záležitostí divácky vysoce atraktivní, netřeba pochybovat. Skanzen komunismu nabízí vizuálně sám o sobě dosti nosného materiálu, stačí se jen autobusem projet po liduprázdné dálnici. Zapojení českých turistů do mechanismu státní propagandy je pochopitelné a očekávané, orwellovské hraní rolí a předem striktně nalajnovaná trasa a scénář ,,zájezdu" je též dobrým úhelným pohledem, kdo zažil minulý režim, dobře ví...stačí vzpomenout na rozzářené první máje... Výtky, že Jablonská nevytěžila ze svého záměru maximum, neobstojí, svědčí spíše o tom, že takovýto divák neměl pozorné oko. Stačí si všímat maličkostí, ať již vyplynou samovolně z filmových obrazů (nepřišlo vám divné, jak málo, respektive vůbec, je mechanizovaná práce lidí na polích - lidé ve 21. století obdělávají lány ručně bez koní, strojů, mechanizace; když je kvůli českému zájezdu odkloněn proud chodců na protilehlý chodník, nikdo se nezastavuje, nemá tendence se shlukovat, dívat, co se děje, všichni tupě jdou dál a nezajímají se o okolí; na projíždějící autobus téměř nikdo nemává, i když musí být z podstaty velmi nízké hustoty dopravy velkou atrakcí...), nebo jim jde Jablonská naproti (jeden z turistů se záměrně prochází tak, aby byli vidět příslušníci veřejné bezpečnosti ukryti za prvým rohem; zdůrazněn je postřeh, že nikde není k vidění žádná čerstvě rozestavěná stavba atd.) Trochu problém je ovšem s druhou významovou rovinou dokumentu - přejdeme-li fakt, že předražený zájezd de facto přímo podporuje totalitní systém a dotuje cennými devizami jeho děravý státní rozpočet, čímž prakticky napomáhá k prodloužení jeho trvání (což se v mnohem pokročilejším stádiu děje i v případě Kuby atd.), musíme si položit řadu nejen etických otázek. Jaké má zážitková turistika limity a etické hranice? Co vypovídá o klientech cestovní kanceláře pořádající zájezdy na klíč do KLDR a přeneseně i o nás? Účastníci zájezdu nevycházejí z takovéto reflexe právě lichotivě (i včetně faktu, že Linda Jablonská si zájezd prakticky zorganizovala jen pro potřeby svého natáčení) - vyjma turisty francouzského původu nespatříme téměř žádnou názorovou rezistenci, většinou se řeší otázky vlastního dobrého bydla a dostatku slivovice, což mi v kontextu s realistickým marasmem dožívajícího komunistického ghetta přišlo minimálně nevkusné. Bodří Moravané se chovají jako poslušné turistické stádo a tady je paralela dokumentu Vítejte v KLDR! nejsilnější - stádnost je nejlepší cestou, jak ovládnout masy a nastolit systém potlačující demokratické principy a náš národ ji má stále ještě v krvi a pod kůží. Bohužel... () (méně) (více)
Je děsivé a depresivní dívat se, jak to chodí v téhle zemi, která není ničím jiným než gigantickým vězením pro dvacet milionů lidí s vymytými mozky. Jako dokument je to ale promarněná příležitost. Protože tvůrci směli točit jen to, co jim soudruzi dovolili, pod pokličku budovatelského pozlátka téměř nenahlédneme. Přesto bych uvítal více materiálu s domorodci, bohužel je spousta prostoru věnována retardovaným účastníkům zájezdu, jejichž slabomyslné komentáře a pseudomodrosti bylo utrpení poslouchat. Takhle je to vážně spíš než dokument pouhé domácí video z dovolené úplně cizích lidí.____________ UPDATE: Stáhněte si radši korejskou epizodu z tohoto cyklu. I při poloviční stopáži se toho dozvíte mnohokrát víc. Nebo tento dánský dokument. __________ UPDATE 2: Tak jsem KLDR navštívil i já. Moje fotoreportáž je zde: díl 1 - Pchjongjang, díl 2 - zbytek ()
V Severní Koreji coby poslední orientální despocii křížené s komunistickým totalitarismem se určitě dokument nenatáčí lehko. Pokud se nerozhodnete natáčet dokument o skupince českých turistů, kteří objevují tuhle pozapomenutou a nepřístupnou zemi. Místy to, jak trefně napsal Dadel, připomíná domácí video z dovolené a místy Cestománii. Pro ty, co o KLDR nemají ani základní informace, je to bezpochyby přínosné a v něčem i šokující. Ti, kteří už povědomí o zemi mají a chtějí čerpat podrobnější informace, se budou muset spolehnout na některý ze zahraničních dokumentů BBC nebo amerických stanic. Přesto všechno se najdou záběry, ať už opuštěných gigantických dálnic (v zemi bez soukromých vozidel slouží k rychlým přesunům vojenských jednotek) nebo monstrózních památníků, které daleko předčí podobná díla v někdejším Sovětském svazu, které o charakteru režimu a životě v téhle šílené zemi mnohé vypovídají. Celkový dojem: 55 %. ()
Galerie (8)
Photo © Aerofilms
Zajímavosti (6)
- Nedostavěný hotel byl po uvedení filmu zakoupen investorem. (K.B.L.)
- Hranice mezi Severní a Jižní Koreou nebyla zmiňovaná linie, ale vede prostředkem domu, který je ve filmu vidět za onou zmiňovanou linií. (K.B.L.)
- Autorka filmu si chtěla zakoupit práva k hudbě zakoupené v KLDR, aby ji mohla použít v tomto dokumentu. Jediný email, který se jí podařil získat, byl korea@korea.com, na který samozřejmě nikdo neodpověděl. (K.B.L.)
Související novinky
Vítejte v KLDR! Zdarma!
Provozovatelé portálu pro online distribuci dokumentárních a experimentálních filmů Docalliancefilms.cz nabízí od pondělí 4. října do následujícího pondělí 11. října zdarma k vidění film Vítejte v… (více)
Reklama