Chi bi xia: Jue zhan tian xia

Omaha Beach podle Johna Woo, jinak se druhý díl Red Cliffu nedá popsat. První polovina plná taktiky, chytrého plánování a mazaného Takeshi Kaneshira ubíhá v celku svižně, občasné vtipy vskutku pobaví. Pak se ale režisér vytáhne do výšky nebes a přímo pod nos naservíruje jednu z největších válečných scén všech dob. Netuším, jak to vypadalo ve skutečnosti, ale tahle čínská verze Dne D na mne nehorázně zapůsobila. Asijský Pán prstenů se nadmíru povedl! (22.09.2009)

Druhá část je více pohádková, bohužel o to slabší. Nakonec mě klid před závěrečnou vřavou bavil víc, než samotná bitva. Jako válečný film tím pádem trochu strádá. Je to hlavně proto, že ač jsem přistoupil na heroické výkony ústředních sympaťáků, tentokrát nebyli nepřemožitelní bojovníci....ale prostě jen nesmrtelní:-(. (10.03.2009)

Druhá část Wooova historického eposu působí ještě velkolepěji než úvodní část. Gigantické loďstvo zakotvené v překrásné přírodní scenérii vytváří dokonalou pastvu pro oči, ostatně jako celá výprava snímku. Bohužel ubylo hrdinských soubojů, které předváděli v předchozí části generálové z království Xu, ale vše je vyváženo hloubkou postav, které zde dostávají ještě větší prostor než v první polovině filmu a divák získává větší šanci na sympatizaci s hrdiny příběhu. Na řadu přicházejí i intriky, pořádná dávka emocí a troška vkusně zakomponovaného humoru. Finální bitva je vskutku orgastická, navíc ji doprovází řada trikově bezchybných explozí, na jaké jsme u Johna Woo zvyklí. John se vrátil opravdu ve velkém stylu, takže stejně jako u první části neváhám udělit plný počet. (25.07.2009)

První Red Cliff jsem viděl asi před rokem a popravdě už jsem si vůbec nepamatoval o čem to bylo. No ale ono to vlastně není vůbec důležitý. Kdo s kým bojuje proti komu a proč to je u tohodle snímku pouze vedlejší záležitost. Prim hraje audiovizuální stránka - krásný hudební a zvukový doprovod, velkolepá, úchvatná výprava, skvělá dynamická kamera, když zpomalený záběry, tak efektivní (nikoliv na natažení už tak dlouhé stopáže), skvělej střih a v takovýchto superlativech by se dalo pokračovat dál a dál, že by to skoro vydalo na třetí Krvavé pobřeží. (27.01.2010)

Až příliš dlouhý a rozvleklý klid před napjatě očekávanou finální bitvou, během kterého se taktizuje, špehuje, konverzuje, a princezna využívá více prostoru ke zbytečně vyčuhujícímu "románku", jsou důvodem faktu, že druhá část pro mě není tak návyková podívaná jako "prolog". Výrazný prvek prvního dílu - efektní bojové exhibice jednotlivých postav, je tu víceméně obětován ve prospěch týmové práce. Finální akce nepostrádá rozmáchlost, nápad a překvapení (vrchní stratég naplňuje očekávání), přesto mám po prvním zhlédnutí "epilogu" pocit, že jsem dostal méně, než jsem čekal, a postavy, s kterými jsem se v jedničce tak sžil, tu přišly o část své chemie. Další projekce jsou jisté, takže se uvidí... Prozatím 7-8/10. A Johne, to práskavé "trhání" grafických předělů obrazu sis mohl odpustit. (19.02.2009)