Chi bi xia: Jue zhan tian xia

V umelecke rovine typicky cinske. Ve vsech smerech velkolepe natoceny historicky film, ktery jede podle jasne sablony, ktera vrcholi, jak jinak nez valecnou orgii. Mnohdy jsou herecke vykony nahrazeny jakymisi gesty, ktere ovsem v tomto kontextu nevyzni nijak zle. Vyprava, ktera nema v Evrope obdoby, pekna kamera a moc hezka hudba. (09.12.2017)

Druhá část je více pohádková, bohužel o to slabší. Nakonec mě klid před závěrečnou vřavou bavil víc, než samotná bitva. Jako válečný film tím pádem trochu strádá. Je to hlavně proto, že ač jsem přistoupil na heroické výkony ústředních sympaťáků, tentokrát nebyli nepřemožitelní bojovníci....ale prostě jen nesmrtelní:-(. (10.03.2009)

Po všech stránkách lepší a velkolepější než první část. Místo bezduchého vizuálního samožerství nastoupili emoce, city, lidskost, vtip, nadhled a opravdové postavy, kde si na vojáčky nehrají dobří se zlými, ale pouze ti, kteří sledují politické zájmy, rámované gesty o přátelství a hrdinství. To vše pak korunuje závěrečné ohnivé inferno, kde se práská hořícím bičem. Děkuji, Johne! (06.07.2009)

Až příliš dlouhý a rozvleklý klid před napjatě očekávanou finální bitvou, během kterého se taktizuje, špehuje, konverzuje, a princezna využívá více prostoru ke zbytečně vyčuhujícímu "románku", jsou důvodem faktu, že druhá část pro mě není tak návyková podívaná jako "prolog". Výrazný prvek prvního dílu - efektní bojové exhibice jednotlivých postav, je tu víceméně obětován ve prospěch týmové práce. Finální akce nepostrádá rozmáchlost, nápad a překvapení (vrchní stratég naplňuje očekávání), přesto mám po prvním zhlédnutí "epilogu" pocit, že jsem dostal méně, než jsem čekal, a postavy, s kterými jsem se v jedničce tak sžil, tu přišly o část své chemie. Další projekce jsou jisté, takže se uvidí... Prozatím 7-8/10. A Johne, to práskavé "trhání" grafických předělů obrazu sis mohl odpustit. (19.02.2009)

Jestliže se Johnův návrat z dobrovolného vyhnanství nesl již v prvním partu v neuvěřitelně omračujícím stylu, ze kterého mi spadla čelist během několika málo obrazů (navíc podbarvených jímavou hudbou Tara Iwashira), tak teprve druhým poločasem svého epického diptychu rozšiřuje slovníkové definice pojmů jako maximalismus, megalománie a opulentnost o proporce dosud netušené. Dá se říci, že Red Cliff je dílo fenomenální v každém ohledu, ale v podobných prohlášeních bych raději zůstal při povrchu zemském a nesnažil se obalamutit gravitaci jako neporazitelný čínský válečník. Předně by se dala vytýkat značná eklektičnost v užitých "tricích" (viz kamera letící s šípy apod.), které evokují snad všechny významné čínské historické eposy posledních let (obsahem a důrazem na taktiku ponejvíce Válku rozumu a cti, třebaže Red Cliff je - dle rozcestníků wooovské cesty - větší melodrama). Divák se k tomu může postavit dvojím způsobem: buď ho to odradí a rozladí, nebo naopak potěší a bude obě dvě části vnímat jako syntax postupů pro daný žánr a zem původu typických. Na obhajobu však musím poznamenat, že přes všechen efektní balast (který stejně zbožňuji) je Red Cliff dostatečně "wooovský" na to, aby naplnil očekávání každého, kdo se s oblibou rochní v detailech režijního rukopisu. Já mám ve svém postoji jasno. A jak se k tomu postavíte vy? :) // Největší změnou oproti prvnímu dílu je snížení počtu projevů solitérního "wu-xia" heroismu na nutné minimum. // K plné spokojenosti mi, čistě pro srovnání, chybí pouze znalost Wooových starších a méně známých "šermířských" a kung-fu snímků. (02.04.2009)