Morfij

Místy možná lehce bizarní, ale jinak povětšinou starosvětsky ruský příběh jak z nějaké Čechovovy (já vím že Bulgakovovy) novely, se postupně mění v téměř moderní sociální drama, aby byl v závěru zakončen ve stylu monumentální antické tragédie. Krásné staré písně a melodie, které průběžně zněly celým filmem, symbolicky utichnou s nástupem závěrečných titulků, snad aby mohl divák nerušeně vstřebat ten slastně depresivní filmový zážitek. Působivé. (17.12.2015)

I v jednom vidieckom dome a na jeho dvore sa dá skvelo vytvoriť atmosféra historickej doby, miesta a mrazivej zimy. Veľmi slušne sfilmované. Ale o čom to bolo? O čom mala byť už románová predloha? O postavách, vrátane tej hlavnej, sa nič nedozvieme a iba sledujeme je prežívanie a postupné potápanie sa do narkomanskej závislosti. Nič, o nikom, ani medzi nikým ale film vo výsledku nevyrieši. (19.05.2011)

Ruská syrovost a autentičnost je cítit z filmu na tisíce framů daleko a Alexej Balabanov opět dokázal, že patří do "Nové ruské vlny", který svoji kinematografii nenechá umřít na Sibiři. Film překvapivě dobře zachycuje ducha autobiografického románu Michaila Bulgakova, ruského největšího a kontroverzního autora 20. století. O adaptaci se postaral scénárista Sergej Bodrov Jr., který zemřel tragicky na vrcholu své kariéry a režisér Alexej Balabanov mu tím složil obrovskou poctu, že převedl dokonale jeho scénář do filmové podoby. (10.10.2010)

Už jak přebíral praxi, se mně zdál Michal dost labilní a když jsem pak sledovala, jak je vysloveně nervní v zoufalé snaze o záchranu člověka, ať se jednalo o komplikovaný porod, tracheotomii nebo třeba o tu až příliš naturalistickou ukázku amputace nohy, tak jsem se ani moc nedivila, že postupně propadnul uklidňujícímu morfiu. I když Anuška by mu bývala mohla pomoct daleko přijatelnějším a příjemnějším způsobem. Atmosféra byla maximálně uvěřitelná, studená, drsná a depresivní. Je to jeden z těch filmů "jednou a dost", ale věřím, že takhle nějak jen v menších obměnách to tam skutečně v té době fungovalo, proto jdu s klidným svědomím na čtverec. (22.01.2015)

Michail Bulgakov, v mojom vedomí nezmazateľný ako autor adorovaného literárneho diela Majster a Margarétka, spísal vo svojich začiatkoch poviedkový súbor zo svojej lekárskej mladosti, ktorý sa stal hlavným inšpiračným zdrojom snímky Alexeja Balabanova. Svojráz mladého lekára, odrezaného od civilizácie v tej najkrutejšej Rusi, v spoločnosti morfínového i citového poblúznenia, na rande so šialenstvom, v nekonečnosti snehových diaľav a pravosti moku menom vodka, Balabanov vytvára malebný, no autentický pohľad do svojho nevľúdneho a absurdnou komikou prešpikovaného vesmíru a zostáva stále naplno verný svojmu štýlu, ktorý je napriek rozdielnemu spoločenskému i historickému zakotveniu rovnaký i na mojej tretej návšteve v jeho svete (po Gruz 200 a Pro urodov i lyudej). Nuda to nebola ani v jednej sekunde, aj keď Balabanovov divák musí disponovať primeranou trpezlivosťou. Záverečná scéna, spojená s odkazom na kinematografické prvopočiatky, je presne taká, ako to najlepšie z jeho diel – nádherne absurdná. (13.03.2011)