N.Y., N.Y.
Recenze (5)
Mrakodrapy rostoucí jako drúzy krystalů, nekonečná plejáda světel, New York City pohledem přes kaleidoskop. Podmanivá, hravá, krásně barvitá a psychedelická podívaná. Tenhle krátký snímek přesně naplnil to, co jsem od letošní sekce na LFŠ věnované městským symfoniím očekával. S lépe vybranou hudbou by to byla správně hypnotická projekce. [LFŠ 2019] ()
New York City jako podvědomí a nic: dominantní účelnost moderního světa se psychedelicky zvrací v jeden dlouhý tanec, v němž se vše ve všem zrcadlí. Sama opojená ledabylost se přitom precizní skladbou obrazů (baletu světa) zdá být tím nejméně bezděčným v celé hře na život, jímž je ten (zlo)pověstný americký sen. Budíček! ()
Bezpochyby jedinečná pocta žánru městské symfonie od prvních záběrů tančí, jak hezky napsal uživatel vypravěč, směrem pryč od snahy zachytit město v jeho reálné podobě, nechce podat jen zlyričtění všedního, chce celé město proměnit v lyriku. Kaleidoskop barev a hudby mísící se s tvary architektury na vlnách not jazzové hudby postupně stále více a více destiluje a fermentuje reálné tvary velkoměsta až na úroveň animovaného kresleného filmu spíše než surrealistických pláten, protože přes podobnost nadskutečně se lámajících a křivených tisícitunových betonových monster s Dalího obrazy roztékajících se objektů, obrazy z "N.Y., N.Y." si vždy uchovávají dynamiku a pohyb (vlastní městu, jež nikdy nespí), i když se abstrakcí, konturami a barevností blíží sytě temperové animaci. ()
Pro mě největší objev letošní Filmovky. Thompsonův psychedelický snímek je potřeba sledovat s vědomím doby, kdy byl natočen. Nejen kvůli tomu, aby člověk docenil jeho filmařské kvality, které jsou s ohledem na dobové možnosti manipulace s filmovým materiálem omračující, ale především proto, že film skvěle koresponduje s dobovými tendencemi napříč uměleckými obory 50. let. V N.Y., N.Y. najdete odraz op artu, poválečného surrealismu, ale i východiska, které ve svých kolážích sledoval Jiří Kolář. Výtvarné umění přelomu 50. a 60. let bylo fascinované fenoménem multiplikace a manipulace reality skrz médium. Tyto myšlenky, akcentované popartem a konstruktivismem, ale ve filmu jen málokdy našly uplatnění. Od městských symfonií 20. a 30. let je zde vidět znatelný posun - Thompson vytváří portrét New Yorku, v němž ale z města nevidíme nic než výřezy, jež se díky obrazové manipulaci organicky prorůstají. Jednotlivé prvky zde tak ztrácejí vypovídací hodnotu, tj. objekt, k němuž by odkazovaly. Výsledkem je fantaskní, snová urbánní krajina města, které nikdy neexistovalo. Zůstává však zachycena dynamika reálného New Yorku. Tohle je vlhký sen futurismu. ()
Po vizuální stránce super, ale obsahově mě to nijak nezaujalo [LFŠ2019] ()