Iluzionista

45th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2010 + 36. LFŠ UH 2010 - INVENTURA - Jacques Tati (The Illusionist / THE ILLUSIONIST / Iluzionista) - Občas se beze slov řekne více nežli s nimi. Toto je ten případ... Animace a kvalita filmu srovnatelná s pro mne "kultovním" Triem z Belleville... - 3. 7. 2010 - kino Městské divadlo - Karlovy Vary - 3. místo - 95% (16.07.2011)

Jakožto fanouška Mon Oncle je tenhle film pro mne zklamáním. Za prvé nevím, jestli bylo tolik zahořklosti už ve scénáři nebo tam něco při bylo cestou. Za druhé Tati své filmy ladil sice jemně nostalgicky (často smutek po věcech starých, dobrých, nyní opouštěných), ale vyvažoval to komikou a groteskou, nadsázkou, neustálým údivem nad moderním světem a řekněme jistým smířením se s novinkami. Pak si také nejsem jistý, ačkoliv se toho v jeho filmech moc nenamluví, jestli v nich hrála pořád kolovrátková hudba. Navíc mám pocit, že často stavěl na autentických ruších okolí, ne že by hudba překryla kontaktní atmosféru místa i času. Takže buď pan režisér nepochopil nebo nepobral přesně svět a cítění Tatiho, nebo k stáru Tati skutečně zahořkl na celý svět a humor ho opustil. Tenhle film, kde občas je animace vynikající a jindy jak ze šestákového komiksu, totiž postrádá onen nadhled, humor, veselí, a je jen štiplavě nostalgický, až nepříjemně, často sentimentální, až to bolí. Přišlo mi to celé nakašírované, neživotné. Takové - hele hele, koukejte všichni, točíme poctu Tatimu, jde to v jeho stopách, že jo?, ten film prostě budete milovat, musíte, vždyť je takovou poctou! No, podle mne není a možná by se i sám Tati začal po deseti minutách projekce ošívat. (03.02.2015)

Filmům francouzské výroby se docela úspěšně vyhýbám. Proto není překvapivé, že jsem před Ilusionistou neviděl ani jeden film od Tatiho nebo Chorneta. Přesto nebyl problém tam cítit tu nostalgii a těžce dopadající vědomí nenávratnosti jednou (ne-)investovaného času. No a navíc mi Ilusionista přidal další plusový bod k zavítání do Edinburghu. (01.03.2011)

Chometovu animaci (resp. všech lidí na ní se podílejících), rozpohybování postav, hrátky se světlem a stínem, zašlé pohledy do interiérů... mám skutečně rád. Byla-li v Chometových příbězích přítomna i esence dospělého, často i bizarního... potichu jsem tleskal. Jako celek fungovala krátkometrážní Dáma s holuby, ale především i Trio z Beleville, obé v silném oparu (ba přímo mlze) starých časů a stesku po minulém (ať už jsme se pohybovali po Francii reálné či fiktivní). Iluzionista pokračuje ve šlépějích, ale nakonec jde i mnohem dále až do Calais, kde překračuje kanál La Manche směr Londýn, skotský Edinburgh... a zdá se to být i trochu symbolické, neboť právě zde Chomet mění postupem času svůj doposavadní styl. Přes všechny nesporné klady, kouska vtipu a melancholickou notu, která většinou funguje, se režisér pouští (jakkoli vychází z Tatiho předlohy / scénáře) přeci jen do zbytečného sentimentu (stejně jako příliš sentimentálně působí chvílemi i "přecinkaný" soundtrack) a příběh vázne, plyne a nakonec končí v okamžiku, kdy by ještě mohl pokračovat. Je to posmutnělé, ano, kýžené dojetí se však nedostavilo. │70% (20.09.2010)

Hezky nakreslený, poetický, komorní příběh vyprávěný beze slov. Je to všechno pěkné, ale na 90 minut je to trošku málo. Nemůžu říct, že by film nudil, minimálně se můžete ponořit do umění animace, a mezi tím hodinu a půl čekat na jiskru, která nepřijde. Iluzionistu zvolte, pokud chcete změnu, oddech od akce. Je to film dlouhý klidný večer. MFF Karlovy vary 2010 (26.07.2010)