VOD (1)
Obsahy(2)
Britsko-francouzský animovaný film vznikl na základě nerealizovaného scénáře francouzského herce a režiséra Jacquese Tatiho z roku 1956. Tati jej tehdy věnoval své nejstarší dceři a vypráví v něm příběh zestárlého iluzionisty, který putuje se svým uměním od vesnice k vesnici. Jednoho dne v zapadlé vísce narazí na mladou obdivovatelku, která opravdu věří tomu, že dokáže dělat zázraky. Toto setkání oběma změní život... Hlavní postavou filmu je animovaná postavička Tatiho v podobě Pana Hulota, který herce proslavil po celém světě. Režisérem snímku byl Sylvian Chomet, autor oceňovaného Tria z Belleville (2003). (oficiální text distributora)
(více)Videa (8)
Recenze (227)
Bylo to moc hezky zanimované, milé, příjemné, optimálně krátké..., ale taky strašně prázdné. Hodně mi to připomnělo Trio z Belleville, na které se sice moc hezky koukalo, ale vlastně jsem si po skončení nemohl říct, že by to bylo něco výjimečného. Škoda, že byl scénář tak nijaký, protože z technického hlediska to byla paráda. 70% ()
Beznaděj a smutek vyzařuje z každého okamžiku poněkud sentimentálního příběhu, z každého obrazu i postavy. Ať už je to hlavní postava, břichomluvec, starý klaun nebo Alice, která postupně ztrácí nevinnost výměnou za stále další zbytečnosti mámené z laskavého kouzelníka. Přes pozvolna plynoucí vyprávění člověk téměř nedýchá silou příběhu, kde celkovou atmosféru dokonale dokresluje nejen hra stínů a světel společně s ošuntělými kulisami hotelů a prázdných sálů, ale také melancholický hudební podkres. Občasný úsměvný okamžik je vzápětí setřen dalším smutným obrazem, ať už je to loutka ve výkladní skříni, oprátka či děti kopající na ulici do rezignovaného klauna, a vše pomalu, pomalounku, plyne k pointě, která dá příběhu, kouzelníkovu jednání i tomu ostatnímu další, nečekaný, rozměr. Jsem rád za klasickou, téměř staromilskou animaci, a jsem rád, že to byl víc Tati než Chomet. ()
Tak tohle mě teda hodně zklamalo. Možná to bylo Tatiho scénářem, který brzdil Chometovu obvyklou vlnu nápadů, ale Iluzionista z mého pohledu vůbec nefungoval. Hrozně z toho bylo cítit, jak se Chomet snaží navodit tu nostalgickou a posmutnělou náladu, ale tady jednoduše vůbec nebyla a pokud byla, tak umělá. Nejvíc mne na to upozornil závěr, který jsem sledoval s naprosto odevzdaným výrazem v tváři, žádný konkrétní pocit se prostě nedostavil. Proto je pro mě Iluzionista o dvě úrovně níže než Stará dáma a holubi a především skvělé Trio z Belleville, kde TO kouzlo opravdu bylo přítomno. ()
Na první pohled se Chomet oproti svému nejslavnějšímu kousku (ano, mám na mysli Trio z Belleville) zklidnil, vzdal se rozjuchané ke karikatuře směřující kresby. Zkrotil svůj tvůrčí rozlet, aby adaptoval cizí látku a natočil melancholický příběh stárnoucího baviče, který se nehodí do nové uspěchané doby, a energii, která mu zbývá, věnuje chudému děvčeti a otevře jí svět velkoměsta, před nímž sám unikl na venkov. Kabaretní kouzelník s králíkem, nezbytnými rekvizitami a zásobou osvědčených neměnných triků je ze scény nemilosrdně vytlačován hlučným rockenrollem a novou technikou, která nabízí větší zázraky než ošuntělý mistr. Nemá domov, nemá budoucnost a přítomnost vypadá stále bezvýchodněji. Zůstává jen nostalgie a vzpomínky na lepší časy. Pomalé tempo v tomto případě nevadí, protože odpovídá zvolené filmové poetice a námětu. Celkový dojem: 80 %. ()
Pokud se na film dívám jako na autobiografický dopis Jacquese Tatiho jeho dceři, dostává další (a hlubší) rozměr. I bez této indície je tenhle animovaný skvost pohlazením po duši, od atmosférické animace (která svou paletou barev a statickým pojetím prostoru připomíná první dva díly pc hry Broken Sword) po mile sentimentální scénář. Není třeba vysvětlujících gest nebo zbytečných slov, takový přístup přinutí diváka vstoupit do hry a účastnit se. Vnímat a nechat se unášet poetikou. Nebo poezií? ()
Galerie (36)
Photo © Pathé Distribution
Zajímavosti (8)
- Scénář v roce 1956 napsal francouzský mim Jacques Tati ve spolupráci s Henri Marquetem jako osobní dopis své odcizené nejstarší dceři. (Houbos)
- V scéne na začiatku filmu, keď iluzionista nastupuje na loď, vidno pri schodíkoch žandára z Chometovho ďalšieho filmu Stará dáma a holuby. (Gor'seye)
- Iluzionista (Jean-Claude Donda) sa zámerne podobá na Jacquesa Tatiho - autora pôvodného scenára. (Samuellsson)
Reklama