Sin Nombre

Ak si chcete zaškatuľkovať pojem festivalový nezávislý film, pozrite si Sin Nombre. Je tak hyperrealisticky natočený, že si o uvedenie na festivale hovorí aj bez toho, aby o ňom vedeli aj veľké distribučné ryby. V kontraste s touto realistickosťou je slabšia dejová línia, nie úplne najlogickejšie chovanie postáv v jednotlivých situáciách a ona osudová deus ex machina náhoda na začiatku filmu, ktorá spustí reťaz nadchádzajúcich udalostí. Tri hviezdy namiesto štyroch dávam iba preto, že som si istý, že Fukunaga nám v budúcnosti ponúkne určite ešte viac scenáristicky vyladené realistické pecky. (27.06.2012)

Jeden z najlepších filmov, čo som videl za poslednú dobu. Ďalší dôkaz, že na dobrý film nepotrebujete milióny a drahé triky. Je porovnávaný s filmami ako Mesto bohov a Elitná jednotka a myslím si, že sú to dobré prirovnania. Mix života v chudobných slamoch, gangov a dobrého príbehu, je pre nášho diváka natoľko príťažlivý, že len málokto bude sklamaný. Aj keď som prakticky od začiatku vedel ako film skončí, a kto v závere stlačí spúšť, zážitok mi to nepokazilo. Výborný film po všetkých stránkach. 100%. (29.03.2010)

Škoda nalinkovaných šablon událostí budoucích, které se před vámi po celou dobu míhají jako směrové tabule na dálnici, a tak v každém okamžiku víte, co bude následovat. Nebýt téhle, bohužel ne zas až tak drobné, vady na kráse, bylo by Sin Nombre díky zárodku beznadějné romance na pozadí nijak vyděračské sociální sondy o mnoho výživnější exkurzí do jednoho z abscesů lidského bytí. I když těžko říci, skutečnou syrovost Fukunaga na plátno evidentně přenášet nechtěl. Chudoby, zmaru a oné beznaděje se dalo "zneužít" mnohem víc. Originál Pandořiny skříňky zůstal v trezoru. Čtyři bez přemýšlení, což je docela divný, (nejen) Kevspu k tomu Sin Nombre nutil. Snad to nebolelo. Filmová Výzva 2016 od SlecnaSmilly (17.01.2016)

Neskutečné ponoření do směsice problematiky sužující celé Mexiko, od bídy, chudoby, touhy emigrovat až po gangy s jejich hluboce zakořeněnými pravidly života a smrti a s jejich válkami napříč. Příběh o lásce, konečnosti bytí a celkově konci světa. Po shlédnutí filmu s mohutným volně plynoucím, ale - sakra moc - dramatickým příběhem, si říkám, že moje problémy jsou vtip. Gang je navždy, kámo. (05.12.2017)

Rozhodně to není příjemný film ke koukání. Spíš hnusný a depresivní... Obvykle se podobně pojatým filmům říká "naturalistický", což (v případě, že to znamená vykreslení života "jak je") sedí docela přesně. Život určité komunity - pouličního gangu - se všemi jejími zvyklostmi a zákonitostmi, nevýjimaje násilí, je zde podán velmi přesvědčivě. Příběh gangstera Caspera se navíc v určitou chvíli protne s příběhem uprchlíků směřujících na střeše vlaku do vysněných USA a dohromady pak vytvářejí obrázek neutěšené situace v jedné z nejneklidnějších zemí střední a jižní Ameriky. Fukunagův debut je v tomto směru velmi vyzrálý; je přesvědčivý a vybízí k přemýšlení o možnostech přežívání v životním prostoru, jehož základní charakteristikou je přílišná omezenost (tj. nedostatek vzdělání a příležitostí k jakékoli seberealizaci mimo gang, chudoba, permanentní ohrožení na životě apod.). Po technické stránce nelze filmu nic vytknout. Chyběla mi jediná věc: Lepší naznačení motivace jednotlivých postav. Mohu se celkem bez problémů domýšlet, proč lidé houfně prchají z Hondurasu do Států, ale rád bych také lépe pochopil motivace a ideologický základ oněch pouličních gangů. Globálně sice mohu chápat vstup do takového gangu jako "alternativu" k neperspektivnímu živoření na ulici, ale to mi nestačí. To je ale jen detail, který nijak neumenšuje "zážitek" z filmu, který je čistým příkladem existenciálního dramatu. (23.05.2011)